Projev názorů a vůle veřejnosti může mít různou podobu. Vybíráme si zboží v obchodech, školy pro své děti, volíme zaměstnání, záliby, televizní programy a také politiky, kteří pak vykonávají moc v naší zemi. Jsem šetřivý typ a když jsem v létě nestíhal číst noviny, které odebírám, schovával jsem si je.
Teď jsem se k nim konečně dostal, a i když se říká, že nic není starší než včerejší noviny, bylo to ohlédnutí velmi zajímavé. Pokud jde o parlamentní volby, celé léto až do října panoval jednotný názor, že hnutí ANO volby vyhraje, trojkoalice ODS, TOP a KDU měla mít až o šest procent méně, velký úspěch se čekal u Pirátů, odchod KSČM z Parlamentu nečekal nikdo a ani odchod ČSSD nebyl považován za pravděpodobný
K této představě systematicky vedly veřejnost průzkumy renomovaných agentur: STEM/MARK, Median, CVVM, STEM, Kantar CZ, Sanep a dalších. Samozřejmě se jimi řídily i politické strany, které podle preferencí řídily své volební kampaně. Až potud je vše v pořádku. Určitým problémem je ovšem publikování těchto průzkumů a to z několika důvodů:
Vyjděme z faktu, že průzkumy se dělají na vzorku voličů, který není moc velký. Většinou se jedná o tisíc respondentů, kteří odpoví v anketě a sdělí, kterou stranu hodlají volit. Otázkou je, zda vzorek 1000 lidí odpovídá svým složením a svými náladami, vztahem k politice a mírou informovanosti celému souboru voličů, kterých je u nás asi 8,5 milionu. Agentury sice ujišťují o kvótním, tedy řekněme „promyšleném“ výběru, ale uplatňovaná hlediska jsou spíš socio-demografická: vzorek má přibližně stejnou početní strukturu jako celá populace z hlediska vzdělání, věku, pohlaví, sociálního postavení atd., což jsou ovšem atributy, které volební preferenci tak úplně neurčují. Vlastně se tu předpokládá, že dejme tomu – všechny 40leté ženy s maturitou bydlící ve městě volí stejně. Už při výběru lidí do ankety tedy dochází k určitému zkreslení.
Dál je otázkou, jak dotazování probíhá – zda osobně, telefonicky, nebo mailem. Když osobně, lze si představit další zkreslení: když se bude krásná mladá dívka dotazovat muže ve středním věku, může se odpověď značně lišit od té, kterou by stejný respondent dal stejně starému muži. Jiné zkreslení lze vytušit ze situace – představme si, že člověk zrovna myje nádobí, zazvoní telefon, vedle křičí děti a někdo se v telefonu ptá, kterou chcete volit politickou stranu. Nebo dostanete tuto otázku a vedle vás sedí otec, který má jiné názory než vy. Něco řeknete, ale až budete sami za plentou ve volební místnosti budete přemýšlet – a tedy i volit – jinak. Možná k volbám ani nepůjdete, z čehož plyne další slabina předvolebních průzkumů.
Zjištěné číslo volebních preferencí by za daných okolností mělo být publikováno asi takto: s pravděpodobností 90 % hodlá pro KSČM v nadcházejících parlamentních volbách hlasovat 3 – 7 % voličů. Čím přesnější číslo bychom chtěli mít na konci této věty, tím nižší pravděpodobnost bychom měli uvádět na jejím začátku. Snadno se ale napíše, že KSČM bude volit 5 % voličů, kdežto Piráty 17 %.
Zjistit spolehlivé volební preferencí jinak, než samotnými volbami je velmi obtížné, až nemožné. Spolehlivost by stoupala se zvětšením vzorku, ale to by se prodražilo a prodloužilo.
S uvážením potenciálních chyb těchto průzkumů se samozřejmě nelze divit, že se výsledky jednotlivých agentur liší. Záhadnější je, že někteří pozorovatelé vystopovali zřetelné trendy – například u společnosti CVVM má sociální demokracie až dvojnásobně vyšší preference než u agentury Kantar CZ nebo STEM. Agentura Sanep, která sbírá hlasy po internetu, zjišťuje oproti jiným agenturám vyšší preference pro SPD.
Není pochyb o tom, že volební preference ovlivňují i samotné voliče. Kdo je příznivcem konkrétní politické strany, sleduje její preference. Má radost, pokud tyto preference rostou a jeho vůle jít volit může ochabovat – když se zdá, že jeho favorit uspěje, nemusí si kazit víkend. Naopak – pokud hrozí propad nebo dokonce vítězství některé pro něj „nepřátelské“ partaje, k volbám určitě půjde a ještě bude pro svou stranu agitovat.
I když si tedy říkáme, že výsledek voleb je výrazem veřejného mínění a věříme tomu, daleko spíš je zrcadlem všeho toho, co ve volební kampani ovlivnilo rozhodnutí jednotlivého voliče. Publikované volební preference jsou nepochybně podstatnou složkou v tomto koktejlu. Veřejné mínění nejen zjišťují a měří, ale také ovlivňují a vytvářejí. Publikují se procenta s jedním nebo dvěma desetinnými čísly, která vypadají jako přesná, ale jsou už z podstaty nekorektní. Jsou platná pouze s určitou pravděpodobností, nebo v určitém rozpětí. S tím se ale nikdo nezdržuje. Média tyto statistické „poznatky“ přepočítají na mandáty v Poslanecké sněmovně, aby jejich diváci, posluchači a čtenáři měli ještě lepší představu o situaci. Tím je matení voličů dovršeno a je jen jedna cesta, jak z toho uniknout: být si této fatální nepřesnosti vědom, nebrat ta čísla moc vážně a věnovat pozornost tomu, o co ve volbách skutečně jde: schopnostem politiků a kvalitě jejich volebních programů. Snadné to ale není!
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Švehla
P.S. možná pomůže, když si pročtete knihu Darrella Huffa: Jak lhát se statistikou. Vychází na pokračování v Ekonomickém magazínu – tady pochopíte, že statistika sama sice nelže, ale snadno se může stát přesnou vědou o nepřesných číslech, a místo faktů vytvářet jen dojmy. Záměrně?