Země vycházejícího slunce se po osmdesáti letech vrací na světové zbrojní trhy. Tokio chystá historickou změnu pravidel pro export vojenské techniky – a Varšava má být jedním z prvních odběratelů. Ještě před pěti lety by to bylo nemyslitelné.
Když pacifista sáhne po zbrani
Japonsko od konce druhé světové války pečlivě budovalo image mírumilovné ekonomické velmoci. Článek 9 poválečné ústavy fakticky omezoval možnost země udržovat armádu v klasickém slova smyslu a export zbraní byl téměř tabu. Přesto Tokio ročně investuje do vlastních obranných sil zhruba 60 miliard dolarů – dost na to, aby udrželo sofistikovaný zbrojní průmysl schopný vyrábět pokročilé systémy od ponorek po stíhačky.
Teď se pravidla mění. Podle agentury Reuters premiérka Sanae Takaichi tento týden schválila zmírnění exportních omezení. Formální přijetí nových předpisů se očekává ještě v dubnu. Polská armáda a filipínské námořnictvo mají být prvními zákazníky – Varšava se zajímá zejména o protidronové systémy a technologie elektronického boje.
„Existují určitá úzká hrdla, která můžeme překonat, pokud bude Japonsko na palubě,“ komentoval situaci Mariusz Boguszewski, vedoucí politicko-ekonomického oddělení polské ambasády v Tokiu. Konkrétní detaily dohod zatím neprozradil, ale rámcová spolupráce už běží – letos v březnu polská skupina WB podepsala s japonskou ShinMaywa Industries smlouvu o vývoji pilotovaných i bezpilotních leteckých platforem.
Filipíny, Čína a fregaty z druhé ruky
Pro Manilu je japonská nabídka ještě naléhavější. Filipíny vedou s Pekingem vleklý spor o Jihočínské moře – jen tento týden došlo k incidentům u souostroví Spratly a u útesu Scarborough Shoal. Tokio má Manile nabídnout použité fregaty a později i systémy protiraketové obrany.
Čínské ministerstvo zahraničí reagovalo okamžitě: „Vlády by si měly uvědomit, že bezmyšlenkovité svěření vlastní bezpečnosti jiné zemi, natož připojení se k její válečné kampani, přinese pouze opačný efekt.“ Peking zjevně tuší, že japonský export může posílit jeho regionální rivaly.
Trump, NATO a hledání alternativ
Změna japonské politiky má širší rozměr. Podle tří evropských diplomatů citovaných agenturou Reuters jde o příležitost snížit závislost na americké zbrojní produkci, která je již nyní přetížená kvůli konfliktům na Ukrajině a Blízkém východě. Nepředvídatelnost Donalda Trumpa – jeho hrozby opuštění NATO nebo invazí do Grónska – navíc zesílila tlak na diverzifikaci dodavatelů.
Japonsko přitom začalo uvolňovat pravidla už před více než dekádou. Tehdejší premiér Šinzó Abe – mentor současné premiérky Takaichi – poprvé pootevřel dveře společnému vývoji zbraní se spojenci. Cílem bylo čelit rostoucí vojenské síle Číny. „Japonsko bylo kvůli druhé světové válce v jakémsi útlumu, ale nevyhnutelně se posouvalo blíže do centra globální politiky,“ poznamenal Andrew Koch, zakladatel tokijské poradenské firmy Nexus Pacific.
Japonsko letos plánuje zvýšit obranné výdaje na 2 % HDP – dříve, než původně zamýšlelo. Zároveň reviduje svou národní bezpečnostní strategii. Země, která se osmdesát let držela stranou zbrojních trhů, se vrací do hry. A činí tak v době, kdy tradiční dodavatelé nestíhají a geopolitické napětí roste.
Nová mapa zbrojního trhu
Polsko i Filipíny mají své důvody hledat nové partnery. Varšava potřebuje doplnit arzenál moderními technologiemi, Manila čelí přímému tlaku Pekingu. Japonsko nabízí oběma něco, co americký trh momentálně nedokáže – kapacitu a ochotu dodávat rychle.
Otázkou zůstává, jak daleko Tokio zajde. Zmírnění pravidel ještě neznamená, že se Japonsko stane globálním hráčem na úrovni USA, Ruska nebo Číny. Ale poprvé od roku 1945 má ambici být víc než jen tichým pozorovatelem. A to už samo o sobě mění mapu světového zbrojního byznysu.
Zdroj info: Reuters
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
