Představte si, že každý den opouští svůj domov 16 až 55 tisíc lidí. Ne kvůli práci ani dobrodružství – prostě nemají na výběr. Dánská rada pro uprchlíky (DRC) právě zveřejnila prognózu, která by měla znepokojit každého, kdo věří v mezinárodní řád: do konce roku 2027 přibude na světě dalších 4,2 milionu vysídlených osob. A to ještě není zahrnuta současná válka na Blízkém východě.
Krize se rozlévá jako skvrna od oleje
Mění se samotná povaha globálního vysídlení. Zatímco dříve stačilo sledovat několik velkých konfliktů – Sýrii, Afghánistán, možná Jemen – dnes se krize rozšiřuje do stále většího počtu zemí. DRC analyzovala situaci ve 27 státech a výsledek je alarmující: humanitární pomoc se zmenšuje právě v okamžiku, kdy by měla růst.
„Mezinárodní společenství čelí katastrofálnímu selhání při ochraně nejzranitelnějších lidí na světě,“ konstatovala generální tajemnice DRC Charlotte Slente. Bezpečnostní síť, na kterou jsme si zvykli, má obrovské trhliny.
K současným 117 milionům vysídlených lidí po celém světě – číslo, které samo o sobě působí téměř abstraktně – se připojí další miliony.
Demokratická republika Kongo: laboratoř humanitární katastrofy
Podívejme se na konkrétní příklad. Demokratická republika Kongo čelí jedné z nejkomplexnějších humanitárních krizí současnosti. K březnu 2026 bylo v zemi více než 5,2 milionu vnitřně vysídlených osob, přičemž projekce hovoří o nárůstu až na 9 milionů do konce roku. Dalších 1,2 milionu konžských uprchlíků žije v sousedních zemích – Ugandě, Rwandě, Burundi a Zambii.
Téměř 15 milionů lidí v DRK potřebuje humanitární pomoc. V zemi o rozloze srovnatelné s celou západní Evropou se odehrává drama, které většina světa přehlíží. Ozbrojené konflikty na východě země se v roce 2025 zintenzivnily, což vedlo k masivnímu novému vysídlení.
Zajímavý detail: v únoru 2026 byl zaznamenán 72% pokles počtu vysídlených domácností oproti předchozímu měsíci. Zní to optimisticky? Během jediného měsíce po znovuotevření hranic se z Burundi spontánně vrátilo přibližně 33 000 konžských uprchlíků. Vrátili se domů – do země, kde konflikt stále pokračuje.
Když pomoc nestačí
Humanitární organizace čelí dilematům, která by nikdo neměl řešit. „Kombinace obrovských potřeb a omezených zdrojů nás nutí k extrémně obtížným, někdy nemožným volbám,“ zní jedno z vyjádření z terénu. Někdo dostane jídlo, jiný ne. Přístřeší? Také jen pro vybrané. To nakonec rozhoduje, kdo přežije.
Slente upozorňuje, že i když prognózy DRC nezahrnovaly válku na Blízkém východě, tento konflikt „vyvolává nové vysídlování a zhoršuje humanitární situaci“. V Libanonu byl v důsledku konfliktu vysídlen každý pátý člověk. Představte si, že by v Česku musely opustit domov zhruba dva miliony lidí.
Výsledek? Radikalizace a migrace
Možná si říkáte: co s tím? Vždyť jsme daleko. Jenže globální vysídlení není jen humanitární problém – je to indikátor stability celého mezinárodního systému. Když se rozpadá v jednom regionu, jeho dopady se šíří dál. Migrační tlaky, ekonomická nestabilita i radikalizace – to všechno jsou důsledky, které se dříve či později dotknou i Evropy.
Slente nabízí řešení, přinejmenším pro Blízký východ: „Současné příměří se musí stát trvalým a musí se rozšířit na Libanon. Rodinám musí být umožněn návrat domů, aby si mohly v míru znovu vybudovat své životy.“ Zní to jednoduše. Ale jak ukazují data z posledních let, mezi plánem a realitou je propast.
Dokáže mezinárodní společenství tento trend zastavit, nebo se jen díváme, jak se čísla mění z milionů na desítky milionů? A co se stane, až i těch 117 milionů vysídlených lidí ztratí naději, že se někdy vrátí domů?
Zdroj info: Reuters
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

