Aktuálně:

Evropa chce vlastní armádu. A počítá s Ukrajinou

19.04.2026, Autor: red

2 votes, average: 5,00 out of 52 votes, average: 5,00 out of 52 votes, average: 5,00 out of 52 votes, average: 5,00 out of 52 votes, average: 5,00 out of 5
Evropa chce vlastní armádu. A počítá s Ukrajinou

Když Andrius Kubilius předložil svůj návrh, bylo jasné, že tentokrát nejde o další formální iniciativu. Komisař EU pro obranu nechce jen další fond nebo program – chce novou mezivládní smlouvu o obranné unii. A co víc: počítá s tím, že u stolu budou sedět nejen členské státy EU, ale i Británie, Norsko a Ukrajina. Evropa se chystá na vlastní bezpečnostní architekturu, která by mohla fungovat i bez amerického deštníku.

Když se Amerika obrací k Pacifiku

Kubilius svůj návrh představil na konferenci právní služby EU s otázkou, která zní téměř provokativně: Jsou dnešní smlouvy a instituce pro evropskou obranu spíše pomocí, nebo překážkou? Odpověď naznačuje jasně – překážkou. Současné uspořádání totiž omezuje Evropskou komisi na průmyslovou politiku a vnitřní trh, zatímco teritoriální obrana zůstává výhradně v rukou jednotlivých států a NATO.

To fungovalo, dokud Spojené státy garantovaly bezpečnost kontinentu. Dnes se ale Washington stále více soustředí na indo-pacifický region, Donald Trump opakovaně zpochybňuje americké závazky vůči NATO a ruská invaze na Ukrajinu ukázala, že válka v Evropě není jen historická vzpomínka. Přinejmenším pro Brusel je to jasné: spoléhat se výhradně na někoho jiného už není strategie.

Model Schengen pro tanky

Kubilius navrhuje obejít současná omezení podobně, jako to Evropa udělala s volným pohybem – vytvořit novou mezivládní dohodu po vzoru schengenské smlouvy. Taková obranná unie by mohla fungovat paralelně s EU, ale s vlastními pravidly, institucemi a – což je klíčové – s účastí zemí, které nejsou členy Unie.

Británie by tak mohla být zpátky u stolu, aniž by musela řešit brexit. Norsko, které je v NATO, ale ne v EU, by získalo formální roli. A Ukrajina? Ta by nebyla jen příjemcem pomoci, ale rovnocenným partnerem s bojovými zkušenostmi, které nikdo jiný v Evropě nemá. Ostatně ukrajinský obranný průmysl už dnes dostává stovky milionů eur z evropských programů – z 57 nových projektů Evropského obranného fondu, do kterých Komise v dubnu investovala 1,07 miliardy eur, se mnohé týkají právě ukrajinských subjektů.

Peníze už tečou, chybí struktura

Evropa v posledních letech spustila řadu finančních nástrojů: program ASAP na nákup munice za 500 milionů eur, iniciativu SAFE s objemem 150 miliard eur, Evropský obranný fond s rozpočtem 8 miliard eur do roku 2027. Plán ReArm Europe má mobilizovat až 800 miliard eur. Česko samo může z programu SAFE čerpat přes 2 miliardy eur – Komise český plán schválila 25. března, Rada EU ho potvrdila 10. dubna.

Jenže peníze samy o sobě armádu nevytvoří. Čísla jsou impozantní, ale chybí centralizované velení, společná strategie, jasné rozdělení odpovědností. A hlavně politická vůle vzdát se části národní suverenity v oblasti, která je tradičně považována za nedotknutelnou – obranu vlastního území.

Evropská armáda: sen, nebo nutnost?

Myšlenka společné evropské obrany se táhne od roku 1950, kdy Evropské obranné společenství ztroskotalo dřív, než vůbec vzniklo. Společná bezpečnostní a obranná politika byla formálně založena až v roce 1999, ale zůstala spíše na papíře než v kasárnách.

Dnes je situace jiná. Rusko vede válku na evropských hranicích. Íránské útoky na Kypr v březnu 2026 vedly k diskusím o aktivaci článku 42.7 o vzájemné pomoci – mechanismu, který byl poprvé použit už v listopadu 2015, když Francie požádala o podporu po teroristických útocích v Paříži. Evropské státy tehdy vyslaly vojenské jednotky, ale koordinace byla roztříštěná. Amerika zároveň naznačuje, že Evropa si musí poradit sama.

Kubilius a předsedkyně Komise Ursula von der Leyen už dříve mluvili o stálé evropské armádě o síle 100 000 vojáků, o vlastní Radě bezpečnosti EU a o integraci ukrajinského obranného průmyslu. To všechno zní ambiciózně – možná až příliš.

Co z toho plyne?

Návrh nové obranné smlouvy bude muset projít schválením všech zúčastněných států. To znamená vyjednávání, kompromisy, možná i referenda. Některé země – například Irsko nebo Rakousko – mají neutralitu zakotvenou v ústavě. Jiné se budou obávat, že ztratí kontrolu nad vlastní armádou. A pak je tu otázka, zda Británie vůbec bude do projektu chtít.

Pokud se ale Evropa chce bránit sama, bude potřebovat víc než fondy a programy. Bude potřebovat strukturu, velení a politickou odvahu. Kubilius to ví. Ale vědí to i ostatní?

Zdroj info: United24 Media

Autor: Petr Poreba 

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Trump vylučuje jaderné zbraně. Tlak na Írán ale pokračuje

25.04.2026, Autor: red

Americký prezident Donald Trump kategoricky vyloučil použití jaderných zbraní ve válce s Íránem. „Proč bych použil jadernou zbraň? Úplně jsme je zničili i bez ní, a to celkem běžnými prostředky,“ prohlásil v Bílém domě. Zároveň však naznačil, že s mírovou dohodou nebude spěchat – chce dosáhnout řešení, které označuje za „nejlepší“ a „trvalé“.

Rusko obchází sankce přes kryptoměny. EU chystá tvrdý zásah

25.04.2026, Autor: Josef Neštický

Evropská unie schválila dvacátý balíček sankcí proti Rusku, ale Kyjev už má jasno: nestačí to. Ukrajina chce, aby Brusel v připravovaném 21. balíčku definitivně uzavřel všechny skuliny, kterými Moskva obchází finanční restrikce pomocí kryptoměn. A tentokrát to myslí vážně – diskuse o dalších opatřeních už běží.

Čínský tichý vpád: Peking kolonizuje Donbas pod rouškou neutrality

25.04.2026, Autor: Marek Hájek

Zatímco Čína oficiálně neuznává ruskou anexi Krymu ani Donbasu, její firmy tam mezitím budují ekonomickou říši. Jüan se stal druhou měnou, čínské stroje těží uhlí a kamenolomy zásobují stavby. Peking hraje hru na dvě strany – a zatím mu to vychází.

Polsko žene Mercosur k soudu. „Jde o potravinovou bezpečnost“

25.04.2026, Autor: red

Polská vláda se rozhodla zasadit dohodě mezi Evropskou unií a jihoamerickým blokem Mercosur další úder. Vicepremiér a ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz oznámil, že Varšava podá žalobu k Soudnímu dvoru EU. Termín? Do 26. května. Důvod? Podle Polska jde o bezpečnost potravin, ochranu domácího trhu a také o způsob, jakým byla dohoda schválena.

Babiš versus Brusel: Bitva o evropský rozpočet začíná

25.04.2026, Autor: red

Český premiér Andrej Babiš se vrátil z kyperského summitu EU s jasným vzkazem: dohoda o novém sedmiletém rozpočtu Unie bude „extrémně těžká“ a letos se pravděpodobně nestihne. Předseda Evropské rady António Costa přitom usiluje o politickou shodu už do konce roku 2026. Mezi ambicemi Bruselu a realitou členských států zeje propast – a Česko se ocitá uprostřed sporu o peníze, priority a principy.

Trumpův byznys na Balkáně: Plynovod za miliardy bez tendru

24.04.2026, Autor: Josef Neštický

Brusel se poprvé otevřeně postavil proti obchodnímu projektu lidí z nejbližšího okolí Donalda Trumpa. Jde o plynovod v Bosně a Hercegovině za 1,5 miliardy dolarů, jehož zadání bez výběrového řízení by mohlo Sarajevo připravit o naději na vstup do EU. Příběh, kde se mísí geopolitika, rodinné vazby a pochybná transparentnost ukazuje, jak křehké jsou transatlantické vztahy v éře „America First“.

Blízký východ se přetahuje s Ukrajinou o rakety Patriot

24.04.2026, Autor: Josef Neštický

Volodymyr Zelenskyj v rozhovoru pro CNN otevřeně přiznal, co se v kuloárech mezinárodní diplomacie šeptá už měsíce: válka v Íránu může Kyjevu zkomplikovat přístup k americkým protiraketovým systémům. A protože výroba raket Patriot v USA není nafukovací balón, ukrajinský prezident má důvod k obavám.

Černá Hora míří do EU: Balkánský trpaslík s velkými ambicemi

24.04.2026, Autor: red

Zatímco Evropská unie řeší krize od energetiky po migraci, jedna malá země na Balkáně tiše krok za krokem dělá domácí úkoly. Černá Hora, stát s 620 tisíci obyvateli, si vytyčila cíl, který zní téměř drzě: stát se členem EU už v roce 2028. A Brusel jí to zjevně věří – právě schválil zahájení prací na přístupové smlouvě. Poprvé od roku 2013, kdy do Unie vstoupilo Chorvatsko.

Hormuzský průliv: Šest měsíců odminování, žádná rychlá úleva u benzínek

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident Donald Trump minulý pátek optimisticky oznámil, že Írán „odstranil nebo odstraňuje" všechny námořní miny v Hormuzském průlivu, znělo to jako rychlé vítězství. Realita je ovšem jiná. Pentagon informoval Kongres, že samotné odminování klíčové námořní tepny světové ekonomiky může trvat až šest měsíců. Vysoké ceny pohonných hmot tak neklesnou ani po případné dohodě mezi USA a Íránem.