Zatímco počet hladovějících lidí na planetě raketově roste, peníze na jejich záchranu se vypařují. Podle nové zprávy OSN čelí svět paradoxu: hlad dosáhl nejvyšší úrovně za poslední roky, ale humanitární pomoc se propadla na úroveň před deseti lety. Není to statistická anomálie – je to signál, že se něco zásadního pokazilo.
Devítinásobný nárůst katastrofy
V roce 2025 čelilo 266 milionů lidí ve 47 zemích akutnímu hladu. Ještě horší je však jiná statistika: počet lidí v nejkatastrofálnějších fázích hladu – těch, kteří jsou doslova na pokraji smrti hladem – se od roku 2016 zvýšil devítinásobně. Z 155 tisíc na 1,4 milionu.
Přečtěte si to znovu. Devítinásobně.
A poprvé v tomto století se děje něco, co jsme doufali, že už nikdy neuvidíme: dva souběžné hladomory. V Gaze a v Súdánu. „Hladomor přímo souvisí s konfliktem,“ konstatuje Rein Paulsen z FAO. Lidé neumírají hlady proto, že by na planetě nebylo dost jídla. Umírají, protože jim někdo brání se k němu dostat.
Peníze zmizely, hlad zůstal
Humanitární financování pro potravinový sektor pokrylo v roce 2025 pouhých 36 procent potřeb. Mezi tím, co je potřeba, a tím, co je k dispozici, zeje propast 23 miliard dolarů.
Spojené státy, tradičně největší dárce, loni snížily zahraniční pomoc o 57 procent. Světový potravinový program přišel o 2,6 miliardy dolarů a musel propustit 6 tisíc zaměstnanců. Německo, Francie, Nizozemsko, Británie – všichni škrtají. Financování se vrátilo na úroveň let 2016–2017, zatímco problém se za tu dobu více než zdvojnásobil.
Konflikt jako hlavní viník
Více než polovina všech lidí čelících akutnímu hladu žije v zemích, kde hlavní příčinou není sucho ani neúroda, ale válka. Konflikt ničí infrastrukturu, přerušuje dodávky, vytváří uprchlíky a znemožňuje přístup humanitární pomoci.
Gaza a Súdán jsou extrémními příklady, ale problém je širší. Eskalace konfliktu na Blízkém východě už teď narušuje globální trhy s hnojivy a energiemi, což dopadá na země závislé na dovozu potravin – tedy právě na ty nejzranitelnější.
Vůle chybí víc než prostředky
Svět se vzdaluje od cíle „Nulový hlad do roku 2030“. Některé odhady naznačují, že při současném tempu bychom nízké úrovně hladu mohli dosáhnout až kolem roku 2137. Za 111 let.
Jde přitom o peníze, které máme. Průměrná cena zdravé stravy činila v roce 2024 necelých 4,5 dolaru na osobu a den – částka, kterou si v bohatých zemích ani neuvědomujeme. Pro stovky milionů lidí je však nedosažitelná. A když k tomu přidáte válku, politickou nestabilitu a kolaps financování pomoci, dostanete smrtící koktejl.
Zpráva OSN varuje, že skutečný rozsah krize je pravděpodobně ještě horší, než ukazují oficiální čísla. Otázka tedy nezní, jestli máme prostředky krizi řešit. Ty máme. Otázka zní, jestli máme vůli. A zatím to vypadá, že ne.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
