Americké a izraelské nálety zasadily Teheránu tvrdou ránu. Klíčová otázka ale zůstává: kde je zbytek vysoce obohaceného uranu? Experti varují – škody jsou vážné, program však rozhodně není mrtvý.
Válka, která měla vše vyřešit
Když Donald Trump v únoru letošního roku zahájil válku proti Íránu, jedním z hlavních argumentů bylo zabránit Teheránu v získání jaderné zbraně. Po pěti týdnech intenzivního bombardování se zdá, že cíl byl splněn jen částečně. Íránský jaderný program dostal tvrdou ránu. Smrtelná však nebyla.
„Írán už není jadernou velmocí,“ konstatuje izraelský diplomat, který si přál zůstat v anonymitě. Podle něj byly zničeny nejen klíčové objekty, ale i cenné know-how. Při náletech zahynuli vědci, byly zasaženy univerzity s výzkumnými centry. Přesto zůstává podstatná část íránských jaderných kapacit nedotčena.
Kde je zbytek uranu?
Před válkou měl Írán podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) přibližně 440 kilogramů uranu obohaceného na 60 procent. To je výrazně více, než je potřeba pro provoz jaderných elektráren – a nebezpečně blízko 90 procentům nutným pro výrobu bomby.
A právě tady je háček: americkým a izraelským silám se nepodařilo materiál zajistit. Spencer Faragasso z washingtonského Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost odhaduje, že minimálně 220 kilogramů vysoce obohaceného uranu je stále ukryto v podzemních tunelech u Isfahánu. „Druhá polovina je pravděpodobně pohřbena pod troskami ve Fordu,“ dodává expert.
Vyslat pozemní jednotky, aby tento materiál zajistily, by byl mimořádně riskantní podnik. Proto se nyní diskutuje o tom, jak dostat uran z Íránu mírovými prostředky. Rusko nabídlo, že by mohlo íránský uran skladovat na svém území – návrh, který v Evropě vyvolává znepokojení vzhledem k válce na Ukrajině.
Jednání bez průlomu
Mírová jednání mezi Washingtonem a Teheránem, která se konala v Islámábádu, zatím nepřinesla zásadní posun. Podle amerických médií požadují Spojené státy dvacetiletou pauzu v íránském obohacování uranu. Teherán? Nabízí pět let.
Ve středu sice mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmail Baghai připustil, že „rozsah“ obohacování je „předmětem jednání“, zároveň ale trval na „nezpochybnitelném právu Íránu“ na tuto činnost.
Írán od počátku popírá, že by usiloval o jadernou zbraň, a tvrdí, že jeho program slouží výhradně civilním účelům. Jenže obohacování uranu na 60 procent do tohoto vysvětlení nezapadá.
Dočasné vítězství?
Danny Orbach z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě je přesvědčen, že Írán momentálně „není schopen uran obohacovat“. Musí se spokojit s tím, co má. A to podle něj znamená, že „v současnosti nemůže postavit atomovou bombu“.
Přinejmenším ne hned. Otázka ale zní: jak dlouho tento stav vydrží? Faragasso varuje, že obnova zničených kapacit „bude vyžadovat hodně času, investic a zdrojů“.
A právě v tom tkví jádro problému: válka íránský jaderný program zpomalila, nevyřešila ho. Teherán má stále dost materiálu, dost odhodlání – a čas hraje v jeho prospěch. Pikantní je, že Trump se může ocitnout přesně tam, kde kdysi Barack Obama – u dočasné pauzy, která problém neřeší. S tím rozdílem, že cesta k ní vedla přes válku.
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
