Bulharský premiér Andrey Gurov slibuje, že letošní dubnové volby budou jiné. Poprvé prý stát nebude volby řídit, ale chránit. Jenže když se země chystá na osmé parlamentní volby za posledních pět let a pouze deset procent voličů věří, že hlasování je spravedlivé, je otázka, jestli sliby stačí. Bulharsko uvízlo v začarovaném kruhu: každá vláda slibuje reformy, ale každá skončí dřív, než je stihne prosadit.
Dvě stě zadržených a jeden Rus
V posledních týdnech bulharské úřady zadržely přes dvě stě lidí v rámci celostátního zásahu proti kupování hlasů. Nejde přitom o klasické podplácení jednotlivců – metody jsou sofistikovanější. Podle Gurova mohou organizátoři „místo manipulace jednotlivých hlasů jedním krokem koupit tisíc hlasů“.
V centrální Staré Zagoře dokonce chytili ruského občana, jak páchá volební podvod prostřednictvím místní volební komise. Sofie proto v březnu zřídila speciální jednotku ministerstva zahraničí pro koordinaci obrany proti zahraničnímu vměšování. Jako poradce přizvala investigativního novináře Christa Grozeva, známého z Bellingcatu. Bulharsko také požádalo EU o pomoc v boji proti ruským vlivům.
Když koalice slouží moci, ne reformám
Gurov, bývalý viceguvernér centrální banky a člen protikorupční strany Pokračujeme ve změně, byl jmenován úřednickým premiérem 11. února. Jeho diagnóza bulharského problému je přímočará: koaliční vlády se soustředily víc na udržení moci než na reformy, kvůli nimž je lidé zvolili. „Tyto koalice jsou kompromisy zaměřené na výkon moci, ne na reformu systému,“ říká. „To prospívá hrstce lidí v politických kruzích, ne celé společnosti.“
Pravicová dominance Bojka Borisova a jeho strany GERB , která trvala více než deset let se zhroutila v roce 2021. Předcházely tomu masové protesty, které začaly už v červenci 2020 a směřovaly proti zakořeněné korupci a oslabování právního státu. Následovala série nestabilních koalic – od reformistů přes úřednické kabinety až po další pokusy o sestavení funkční vlády. Dokud nebudou vyřešeny základní problémy, varuje Gurov, Bulharsko zůstane uvězněno v cyklu nestability a voličské apatie.
Volby mezi Radevem a Borisovem
Parlamentní volby 19. dubna se odehrají v napjatém prostředí. V čele průzkumů je nově založená strana Progresivní Bulharsko levicově orientovaného exprezidenta Rumena Radeva, který rezignoval v lednu. Jeho nástupkyní se stala Ilijana Jotová – první žena v historii země na prezidentském postu. Radevův hlavní soupeř je veterán Bojko Borisov, který se pokouší o politický comeback.
Ústavní soud v březnu 2025 zneplatnil mandáty šestnácti poslanců z říjnových voleb 2024 poté, co částečně vyhověl stížnosti strany Veličie na nesrovnalosti. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve své zprávě uvedla, že volby byly sice demokratické, ale s nedostatky. Přinejmenším to naznačuje, že problémy s integritou hlasování nejsou jen politická rétorika.
Zahraniční politika jako rukojmí
Přes vnitřní turbulence Gurov zdůrazňuje, že Bulharsko zůstává spolehlivým partnerem v NATO a strategickým hráčem v bezpečnostní architektuře Černého moře. Země dostála svému závazku vůči Ukrajině, když Gurov 30. března podepsal desetiletou bezpečnostní a obrannou dohodu – k nelibosti populistických stran, které tvrdily, že úřednická vláda nemá právo zemi do takového paktu zavazovat.
„Nemůžeme čekat na ‚správný okamžik‘, když jde o bezpečnost,“ hájí se premiér. Vláda se také snaží distancovat od rozhodnutí, která považuje za politicky motivovaná – například od účasti v Trumpově Radě pro mír, z níž Gurov Bulharsko stáhl. Předchozí vláda prý tento krok učinila v zájmu Deljana Peevského, lídra strany Hnutí za práva a svobody – Nový začátek, který usiluje o zrušení amerických sankcí uvalených kvůli obviněním z úplatkářství a manipulace médií.
Bulharsko se pokouší vymanit z pasti, kdy politici slibují změnu, ale systém zůstává stejný. A když voličům chybí důvěra, že jejich hlas něco změní, může být i ta nejlépe chráněná volba jen dalším kolem v kruhu frustrace.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
