Dvoutýdenní příměří sice přineslo úlevu, ale infrastruktura je v troskách. Ceny ropy klesly, jenže nikdo neví, jak dlouho křehký mír vydrží. Třetí válka v Zálivu zanechá na energetických trzích jizvy na měsíce, možná roky.
Teoretický strašák se stal skutečností
Desítky let energetičtí analytici kalkulovali s uzavřením Hormuzského průlivu jako s nejhorším možným scénářem. Něco, co se prostě nestane. Pak přišel 28. únor 2026 a Írán průliv uzavřel. Během šesti týdnů uvízlo v pasti 15 % světové produkce ropy a pětina zkapalněného zemního plynu.
Když prezident Donald Trump 7. dubna oznámil příměří a „úplné, okamžité a bezpečné otevření“ průlivu, cena ropy Brent spadla ze 103 na 91 dolarů za barel. Úleva na trzích byla hmatatelná. Jenže radost trvala jen chvíli. Ropa je stále o 30 % dražší než před válkou, plyn dokonce o 40 %.
Lodě uvízlé v pasti
V Perském zálivu je momentálně uvězněno 187 tankerů naložených 172 miliony barelů ropy a rafinovaných produktů – dost paliva na to, aby například Británie fungovala víc než sto dní. Dalších 15 tankerů s LNG čeká na propuštění. Na 41 plavidlech uvízlo 1,9 milionu tun hnojiv, což odpovídá 12 % celkového objemu vyvezeného z průlivu v roce 2024. Celkem se v Zálivu nachází 715 uvězněných plavidel.
Teoreticky by se situace dala vyřešit za týden – posádkám docházejí zásoby a chtějí pryč. Realita je ale jiná. Kapitáni nevyplují, dokud si nebudou jisti, že je to bezpečné. Když jemenští Húsíjové loni v říjnu začali útočit na lodě v Rudém moři, trvalo několik měsíců, než se první plavidlo dánské společnosti Maersk odvážilo projet. Normální provoz se neobnovil dodnes. Pojišťovny navíc účtují vysoké přirážky. A málokdo se odváží přivézt do Zálivu nový náklad. Proč riskovat, že uvíznete, pokud jednání mezi Spojenými státy a Íránem ztroskotají?
Infrastruktura v troskách
Jenže i kdyby se lodě dostaly ven a provoz se obnovil, energetické trhy čeká dlouhá rekonvalescence. Írán zasáhl katarský závod Ras Laffan, největší LNG terminál na světě. Zničil 17 % jeho kapacity. Oprava potrvá tři až pět let. Zbylé funkční jednotky byly odstaveny a jejich návrat na plný výkon zabere téměř čtyři měsíce.
Ras Laffan přitom vyrábí 10 % světové produkce močoviny, nejpoužívanějšího hnojiva, a třetinu hélia, které se používá při výrobě čipů. Íránská raketa zasáhla také tavírnu Al Taweelah v Abú Zabí, která produkuje polovinu blízkovýchodního hliníku – téměř 10 % světové nabídky. Kov ztuhl v kelímcích, kde se obvykle taví. Restart výroby může trvat až rok.
Celková škoda? Podle konzultační firmy Rystad Energy asi 25 miliard dolarů. 8. dubna zasáhla íránská raketa saúdskoarabský ropovod vedoucí k přístavu Yanbu u Rudého moře – od začátku války jedinou trasu, jak království mohlo surovinu vyvážet.
Návrat k normálu? Ani náhodou
Obnovení těžby ropy a plynu bude pomalé. Záliv omezil produkci o více než 10 milionů barelů denně – což odpovídá zhruba 10 % světové poptávky. Vrátit ji zpět vyžaduje čas. Příliš rychlé zvýšení tlaku v ložiscích může způsobit jejich poškození. Zvlášť u starších vrtů je potřeba specialistů, kteří budou rychle přetíženi, pokud bude nutné restartovat desítky lokalit najednou.
Lodě mířící do Asie budou potřebovat minimálně tři týdny, než dorazí. Evropa si počká čtyři až šest týdnů na dodávky nafty a leteckého paliva. Farmáři, kteří potřebují hnojiva a palivo před setbou, mají smůlu. A i kdyby se lodě vrátily, mnohé už mezitím nabraly náklad jinde. Může trvat měsíce, než se vrátí do původních tras.
Konzultant Johannes Rauball ze společnosti Kpler upozorňuje na další problém: pokud Írán bude nadále vybírat poplatky za průjezd – během války to bylo 2 miliony dolarů za loď – menší tankery typu Aframax (kapacita 600 000–800 000 barelů) se mohou stát nerentabilními. Při ceně 4 miliony dolarů za cestu tam a zpět se vyplatí jen největším plavidlům.
Křehké příměří, nejisté trhy
Mluvčí íránského parlamentu obvinil Spojené státy, že dohodu už porušily. Írán nadále vypouští rakety do Zálivu. Zatím se odvážily projet jen dvě lodě. J. D. Vance, Trumpův viceprezident, označil příměří za „křehké“. A má pravdu.
Energetické trhy budou ještě dlouho rizikové. Analytici očekávají, že ropa zůstane mezi 90 a 100 dolary za barel až do konce roku 2026 – i kdyby se provoz v průlivu normalizoval. Což je velké „kdyby“.
Nejhorší scénář už není teoretický. Hormuz je zranitelnější, než si svět myslel. A trhy se z toho budou vzpamatovávat ještě dlouho.
Zdroj info: The Economist
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
