Ursula von der Leyenová poděkovala zemím Perského zálivu za pomoc Ukrajině. Přitom ještě nedávno šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová tvrdila, že od těchto států žádnou podporu nevidí. Co se změnilo? A proč Evropa najednou oceňuje roli hráčů, kteří si pečlivě udržují neutrální pozici?
Diplomatická roztržka, která se rychle zacelila
Když Kaja Kallasová v březnu prohlásila„nevidíme, že aby nám země Perského zálivu opravdu pomáhaly“. V Bruselu i v regionu to vyvolalo rozruch. Jenže realita je složitější. Spojené arabské emiráty zprostředkovaly dvanáct kol výměn válečných zajatců – celkem přes 4 300 lidí. Saúdská Arábie hostila mírová jednání. Katar pomohl znovu sjednotit 107 dětí s rodinami. To není málo.
Von der Leyenová teď diplomaticky napravuje, co Kallasová možná zbytečně poškodila. Ve čtvrtek se sešla s generálním tajemníkem Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu (GCC) Džásimem Muhammadem al-Budajwím a zdůraznila, že „bezpečnost v Perském zálivu a v Evropě je úzce propojená“. Evropa vysílá jasný signál: potřebujeme vás stejně jako vy nás.
Neutralita jako strategická výhoda
Země GCC – tedy Saúdská Arábie, SAE, Katar, Kuvajt, Bahrajn a Omán – si ve válce na Ukrajině udržují pozici, která jim umožňuje mluvit s oběma stranami. Neposílají zbraně, neodsuzují Rusko na mezinárodních fórech, ale zároveň poskytují humanitární pomoc a nabízejí mediaci. Pro Kyjev i Moskvu jsou proto důvěryhodnými prostředníky.
Proč to dělají? Energetická diplomacie hraje svou roli – jako producenti ropy a plynu mají zájem na stabilitě globálních trhů, kde Rusko zůstává klíčovým hráčem. Nechtějí si znepřátelit ani Západ, ani Moskvu, což je geopoliticky pragmatické. A pak je tu rostoucí ambice etablovat se jako významní hráči v mezinárodní diplomacii, kteří dokážou to, co ostatní ne.
Co z toho má Evropa?
Evropské unii vyhovuje, že někdo dokáže mluvit s Ruskem, aniž by to působilo jako ústupek. Výměny zajatců, humanitární koridory či případné budoucí mírové rozhovory – to vše vyžaduje kanály, které Brusel sám nemá. A země Perského zálivu je mají.
Von der Leyenová ve svém vyjádření připomněla, že GCC čelí „nevyprovokovaným útokům ze strany Íránu“. Evropa nabízí solidaritu výměnou za podporu v ukrajinské otázce – obě strany mají co nabídnout a obě vědí, že si to nemohou dovolit pokazit.
Letos má proběhnout summit EU–GCC, který má vztahy dále prohloubit. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už v březnu podepsal desetileté strategické dohody v oblasti obrany se Saúdskou Arábií, Katarem i SAE. Evropa si nemůže dovolit zůstat pozadu.
Pragmatismus místo ideologie
Von der Leyenová svým gestem ukazuje, že v geopolitice není prostor pro sentiment. Pokud země Perského zálivu dokážou pomoci – byť nepřímo a z vlastního zájmu – Brusel to ocení. A možná právě tato pragmatická diplomacie je to, co Evropa v současné situaci potřebuje více než morální apely.
Otázkou zůstává, jak dlouho vydrží tento křehký konsenzus. A zda si Unie dokáže udržet důvěru partnerů, kteří pečlivě váží každé slovo – a pamatují si každou kritiku.
Zdroj info: TASR
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
