Zatímco Evropská unie řeší krize od energetiky po migraci, jedna malá země na Balkáně tiše krok za krokem dělá domácí úkoly. Černá Hora, stát s 620 tisíci obyvateli, si vytyčila cíl, který zní téměř drzě: stát se členem EU už v roce 2028. A Brusel jí to zjevně věří – právě schválil zahájení prací na přístupové smlouvě. Poprvé od roku 2013, kdy do Unie vstoupilo Chorvatsko.
Když malý chce víc než velcí
Černá Hora začala jednat o členství v EU už v roce 2012. Od té doby uzavřela 14 z 33 vyjednávacích kapitol – víc, než se povedlo kterékoli jiné kandidátské zemi ze západního Balkánu. Premiér Milojko Spajić tvrdí, že země je „z 80 až 90 procent připravena“ dokončit zbývající kapitoly a všechny procedury chce stihnout do konce roku 2026.
„Některé reformy, které teď provádíme, jsou naprosto bezprecedentní,“ prohlásil Spajić. Černá Hora už používá euro, ačkoliv není členem eurozóny – pragmatický krok, který jí ušetřil starosti s měnovou politikou. Teď se soustředí na to nejtěžší: reformu justice, boj s korupcí a organizovaným zločinem.
Proč to Brusel zajímá
Evropská komise gratuluje, Antonio Costa gratuluje, komisařka pro rozšíření Marta Kos mluví o „důležitém kroku“. Za slovy uznání se ale skrývá i pragmatický kalkul. Přijetí Černé Hory by bylo signálem pro celý západní Balkán – region, kde se EU dlouhodobě potýká s ruským a čínským vlivem.
Přinejmenším by to ukázalo, že rozšiřování EU není mrtvé. Od vstupu Chorvatska uplynulo už třináct let a další kandidáti – Srbsko, Albánie, Severní Makedonie – se pachtí s reformami i politickými spory. Turecko má jednání zmrazená už deset let. Ukrajina a Moldavsko sice získaly kandidátský status v roce 2022, ale jejich cesta bude ještě dlouhá.
Ďábel se skrývá v detailech
Černá Hora má před sebou ještě pořádný kus práce. Brusel vyzdvihuje pokrok, ale zároveň upozorňuje na slabiny: soudnictví stále není dost nezávislé, korupce je problém a organizovaný zločin má v malé zemi dobré podmínky. K tomu přidejme nevyřešené spory s Chorvatskem – ironií osudu právě se zemí, která do EU vstoupila jako poslední.
Kos navíc naznačila, že budoucí přístupové smlouvy budou obsahovat „silnější záruky“ proti zpětnému kroku v oblasti právního státu. Brusel se poučil z případů Maďarska a Polska a nechce riskovat, že přijme zemi, která pak začne porušovat unijní hodnoty.
Realita, nebo zbožné přání?
Rok 2028 zní ambiciózně. Možná až moc. I kdyby Černá Hora dokončila všechny kapitoly do konce příštího roku, musela by projít ratifikací ve všech členských státech EU. A tam se může leccos zaseknout – stačí jeden nesouhlasný parlament nebo referendum.
Na druhou stranu: Černá Hora je malá, relativně homogenní a nemá zásadní teritoriální spory. Její přijetí by nebylo tak komplikované jako třeba vstup Srbska nebo Turecka. A pokud se EU chce udržet jako relevantní hráč na Balkáně, potřebuje ukázat, že rozšiřování není jen prázdný slib.
Zdroj info: Interia.pl
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
