Berlín letos rozdá na dotacích 321 miliard eur. Suma, při které se člověku zatočí hlava – a která je větší než celý český státní rozpočet. Jenže místo ekonomického zázraku se Německo potýká se stagnací, továrny se přesouvají do Číny a velké koncerny berou peníze od státu, aby pak propouštěly doma. Jak je možné, že největší evropská ekonomika sází na masivní přerozdělování, zatímco výsledky zůstávají v nedohlednu?
Sedm procent HDP na dotace – a co za to?
Německá vláda v roce 2026 vyčlení na různé formy podpory podnikání rekordních 321,3 miliardy eur – zhruba sedm procent hrubého domácího produktu. Oproti roku 2016 se celková suma zvýšila 3,5krát. Bezprecedentní nárůst, který odráží globální trend: velké ekonomiky se předhánějí v tom, kdo víc podpoří vlastní firmy v boji proti čínské konkurenci.
Kam peníze jdou? Většinou k průmyslovým gigantům. K těm, co slibují zelenou transformaci. A samozřejmě k výrobcům čipů – bez nich to dnes nejde. Letos přibyly i dotace pro výrobce elektřiny, které mají snížit ceny proudu a nepřímo podpořit celou ekonomiku. Výsledky? Ty na sebe nenechávají dlouho čekat – bohužel v negativním smyslu.
BASF bere dotace v Německu, staví v Číně
Chemický koncern BASF, perla německého průmyslu, v posledních letech inkasoval stovky milionů eur z veřejných zdrojů. V roce 2022 dostal 124 milionů na výstavbu elektrolyzéru v Ludwigshafenu, letos přišly daňové úlevy za 50 milionů.
A co udělal BASF s těmito penězi? Otevřel nejmodernější továrnu na světě – v čínském Zhanjiangu. Investice: devět miliard eur. Zároveň propustil tisíc lidí v Německu a zavřel několik provozů v domovském Ludwigshafenu.
Generální ředitel Markus Kamieth to obhajoval slovy: „BASF, který neinvestuje v Číně, je slabší BASF, a slabší BASF není výhodný ani pro Německo.“ Logika je to zajímavá – stát platí, koncern staví jinde a doma propouští. A všichni se mají tvářit, jako by to dávalo smysl.
Velké firmy berou, malé platí
Zvlášť pikantní je, kdo vlastně na dotační hody doplácí. Zatímco čtyřicítka největších firem z indexu DAX inkasovala mezi lety 2016 a 2023 přes 34 miliard eur, malé a střední podniky dostanou letos pouhých 1,4 miliardy. Jinými slovy: 3,5 milionu malých a středních firem platí daně, které pak putují k hrstce gigantů na frankfurtské burze.
Není divu, že Nadace rodinných podniků, která si nechala zpracovat analýzu dotační politiky, bije na poplach. Velké korporace dostávají stále víc, ale místo aby posilovaly německou ekonomiku, přesouvají výrobu do Asie nebo Ameriky. Dotace tak de facto financují deindustrializaci vlastní země.
Pasti dotačního závodu
Berlín se dostal do pasti, ze které není snadné uniknout. Čína už roky masivně dotuje své firmy – odhady hovoří o 221 miliardách eur ročně, skutečná čísla ale nikdo nezná. Spojené státy zase spustily programy v hodnotě přes bilion dolarů na příštích deset let, zaměřené na čipy, zelenou energii a průmyslovou politiku.
Německo se tedy přidalo do globálního dotačního závodu. Problém je, že zatímco Čína díky podpoře roste a USA teprve vyhodnocují efekty, Německo rozdává miliardy a přitom stagnuje. Prognózy růstu HDP se pro letošek pohybují mezi 0,6 a 1,1 procenta. Ekonomika trpí drahými energiemi, byrokracií a absencí strukturálních reforem.
Zrušit dotace by ale znamenalo riskovat ještě rychlejší odliv firem. Dokud stát platí, může alespoň vyjednávat. Alternativou by byla hluboká ekonomická revoluce – jenže na tu nemá vládní koalice CDU/CSU a SPD ani vůli, ani sílu.
Zdroj info: Interia.pl
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
