Zatímco Evropa slaví rekordní instalace solárních panelů a větrných turbín, jeden obnovitelný zdroj zůstává poněkud v pozadí veřejné pozornosti. Přitom právě vodní energie představuje nejstabilnější pilíř zelené transformace kontinentu. A v době energetické nejistoty nabývá na významu víc než kdy dřív.
Když voda dělá víc než jen teče
Vodní elektrárny v Evropě vyrobily v roce 2024 rekordních 680 terawatthodin elektřiny – nejvíc za posledních deset let. Celkový instalovaný výkon dosáhl 263 gigawattů, což z vodní energie dělá největší zdroj obnovitelné elektřiny na kontinentu. Přinejmenším z hlediska stability.
Norsko získává 88 procent své elektřiny z vodních elektráren. Švédský státní gigant Vattenfall – doslova „vodopád“ – provozuje sto hydroelektráren. Francie, Itálie, Německo, všechny tyto země mají vodní energii pevně zakotvenou ve svém energetickém mixu.
Oproti větru a slunci má voda jednu zásadní výhodu: dá se skladovat. Norské přehradní nádrže pojmou energii odpovídající dvaceti milionům baterií Tesla. Když je elektřiny nadbytek, voda se přečerpá zpět do horských nádrží. A když ceny stoupnou, vypustí se turbínami a vyrábí proud přesně tehdy, kdy je ho třeba.
Čísla, která mluví sama
V roce 2024 tvořila vodní energie téměř třicet procent obnovitelné elektřiny v Evropské unii. Celkově obnovitelné zdroje dodaly zhruba 48 procent veškeré elektřiny – pozoruhodný úspěch. Jenže letošní rok přinesl komplikaci: kvůli nižším srážkám klesla výroba z vodních elektráren o dvanáct procent. Je to připomínka, že i obnovitelné zdroje mají své limity.
Evropský trh s vodní energií dosáhl v roce 2023 příjmů přes 70 miliard dolarů. Do roku 2030 se očekává nárůst na 78 miliard. Není to sice raketový růst jako u solárů, ale i stabilita má svou cenu.
V Česku funguje přibližně 1 500 vodních elektráren. První byla spuštěna v Písku už v roce 1888 – víc než století před klimatickými summity a Zelenou dohodou.
Voda jako klíč k budoucnosti
Vodní energie není sexy téma. Nepřitahuje pozornost jako solární farmy nebo obří větrníky na moři. Ale právě v tom tkví její síla. Je tu, funguje, a když ji potřebujete, dodá energii. Bez ohledu na to, jestli zrovna fouká vítr nebo svítí slunce.
Evropa potřebuje do roku 2030 výrazně rozšířit skladovací kapacitu – cíl je 200 gigawattů. Vodní elektrárny s přečerpáváním mohou být klíčem. Nejde jen o výrobu elektřiny, ale o schopnost vyvažovat síť v době, kdy podíl proměnlivých zdrojů neustále roste.
Klimatická změna samozřejmě představuje riziko. Studie ukazují, že do roku 2050 bude téměř 40 procent plánovaných přehrad stát v oblastech s vysokým rizikem povodní. Evropské přehrady čelí rostoucímu riziku extrémních srážek a povodní – paradox doby, kdy právě klimatická změna je důvodem, proč potřebujeme víc obnovitelných zdrojů.
Vodní energie není řešením všech energetických problémů Evropy. Ale je jejich podstatnou součástí. Tichým gigantem, který drží síť pohromadě, zatímco svět hledá cestu pryč od fosilních paliv. A možná právě v této nenápadnosti spočívá její největší hodnota.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
