Kolik elektřiny spotřebovávají obří datová centra? Kolik vypouští CO2? Logická otázka. V Evropské unii na ni však odpověď nedostanete. Přál si to totiž Microsoft.
Lobbistický majstrštyk
Novinářský projekt ve spolupráci s britským deníkem odhalil šokující případ. Mohl by sloužit jako učebnicový příklad úspěšného prosazování vlivu. Americké technologické korporace Microsoft, Google, Amazon a Meta dokázaly prosadit do evropské legislativy zvláštní ustanovení. Z emisí jednotlivých datových center dělá obchodní tajemství.
Evropská komise přepsala text technologických lobbistických skupin prakticky doslovně. Vložila ho do směrnice o energetické účinnosti. „Za poslední dekády si nemohu vzpomenout na srovnatelný případ,“ konstatuje profesor Jerzy Jendrośka, expert na environmentální právo.
Nepohodlná čísla
Datová centra spotřebovávají zhruba jedno a půl procenta celosvětové spotřeby elektřiny. Tento podíl se má brzy zdvojnásobit. Například v Irsku mají ale technologičtí giganti obrovskou spotřebu a očekává se, že tamní datová centra pohltí až třetinu veškeré elektřiny.
Rozmach umělé inteligence situaci zhoršuje. Každý dotaz do chytrého chatbotu i každé vygenerované video vyžaduje obrovské výpočetní kapacity. A ty potřebují energii. Často z fosilních paliv.
EU přitom chce v nejbližších letech ztrojnásobit kapacitu datových center. Zároveň plánuje dosáhnout jejich uhlíkové neutrality. Jak ale můžete něco regulovat, když nevidíte konkrétní čísla o spotřebě?
Tajemství chráněné zákonem
Výsledná formulace je mistrovská. Komise a dotčené členské státy podle ní zachovají důvěrnost všech informací a klíčových ukazatelů výkonnosti jednotlivých datových center. Tyto informace se považují za důvěrné. Prý totiž ovlivňují obchodní zájmy provozovatelů.
Veřejnost má právo znát pouze souhrnné údaje na národní úrovni. Kdo vypouští co a kde? To je tajemství. Právně zakotvenou neprůhlednost nelze obejít ani žádostí o informace.
Právní experti bijí na poplach. Podle profesora Luca Lavrysena z univerzity v Gentu je ustanovení jasně v rozporu s pravidly EU o transparentnosti. Porušuje i mezinárodní úmluvy o přístupu veřejnosti k environmentálním informacím. Kristina Irionová z Univerzity v Amsterdamu dodává další kritiku. Plošné předpokládání důvěrnosti podle ní nesprávně upřednostňuje korporátní zájmy před právem veřejnosti na informace.
Jde o velkou ironii. Pouze lehce přes třetinu datových center v EU vůbec splnilo stávající požadavky na vykazování údajů. Komise argumentuje, že kdyby data byla veřejná, firmy by je přestaly hlásit. Když ale nic nehlásí ani teď, co vlastně chráníme?
„Průmysl má skutečný zájem na udržení čísel v tajnosti,“ říká Alex de Vries-Gao z Vrije Universiteit Amsterdam. „Veřejné informace jsou extrémně omezené.“
Microsoft tvrdí, že podporuje větší transparentnost. Zároveň však chce chránit informace o provozu. Jsou emise CO2 opravdu obchodním tajemstvím? Nebo jen nepohodlnou pravdou?
Křehká regulace
Evropská unie se ráda prezentuje jako regulátor. Snaží se krotit excesy technologických korporací. Přijímá nařízení o ochraně dat či o digitálních trzích. Tento případ ale ukazuje pravý opak. Regulace je obrovsky křehká, když se do hry vloží skutečně velcí hráči. Meta údajně utrácí stamiliony korun ročně jen na prosazování svých zájmů v Bruselu.
Komise plánuje zveřejnit hodnocení udržitelnosti datových center. Většina poskytnutých dat však má zůstat důvěrná. Uvidíme známky, ale ne čísla. Jako byste dostali vysvědčení bez konkrétních výsledků. Jen informaci, že student je dobrý nebo vynikající.
Možná by bylo zajímavé vědět jednu věc. Kolik energie spotřebovává datové centrum zpracovávající váš dotaz pro umělou inteligenci? Asi se to ale nedozvíte. Není to totiž ve veřejném zájmu. Je to obchodní tajemství.
Zdroj info: The Guardian
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
