Schmarcz: Orbán nakonec kvůli korupci a kleptokracii prohrál volby. Jak dopadne Fico a Babiš?

Vůdce Fideszu nakonec opustilo hodně jeho dosud „věrných“. Proč? Prostě proto, že se jim za jeho vlády nevedlo dobře, trpěli vysokou inflací, nízkými příjmy a mizernými veřejnými službami. Jenomže to nepřišlo samo sebou, ale právě v důsledku způsobu, jakým Orbán držel veškerou moc v zemi.

Vítězství strany Tisza bylo fenomenální. V Maďarsku přitom na Orbána posledních šestnáct let nikdo neměl. Různí vyzyvatelé si nakonec vylámali zuby byť se třeba zdálo, že mají šanci. Teď zafungovaly nejen faktory jako nesporné charisma Pétera Magyara, odstoupení řady opozičních kandidátů, kteří mu uvolnili prostor, či „únava z Fideszu“. Respektive to poslední nenastalo automaticky, ale ztrátu popularity způsobily chudoba a celková devastace země. Je to zákonité. Pod tyranem země nikdy nevzkétá.

Bavíme se zde o příčině a důsledku. Diktátor neprohrál kvůli bídě, ale v Maďarsku byla bída, protože mu vládl diktátor. Čím více Orbán utahoval šrouby, tím více se Maďarsko propadalo, a to nejen ve srovnání s Polskem a Českem, ale i Slovenskem a Rumunskem. Mělo to zjevnou příčinu: neuvěřitelnou kleptokracii, masivní korupci a permanentní mnohavrstvý střet zájmů premiéra a jeho okolí. Ovládal úplně vše. Nejen vládu a parlament, ale celý stát a jeho instituce, ekonomiku i média.

Takovýto systém je nejen nespravedlivý a utlačovatelský, ale rovněž velice neefektivní. Primárně bohatli lidé s napojením na kliku rozdělující evropské dotace a veřejné zakázky. Přes ně a přes inzerci měl Orbán pod palcem většinu velkých médií (a ta původně veřejnoprávní proměnil ve vládní vysílačky). Ostatní miliardáři se často báli veřejně podporovat opozici, aby na ně „nezaklekli“ lidé z Fideszu. Toto všechno nejen omezovalo svobodu, ale značně ztěžovalo fungován kapitalismu.

Kromě toho každý problém řešil vládce regulací cen a marží, rozdáváním dotací, roztáčením kohoutků penězovodů, což ve výsledku zvýšilo dluhy a inflaci, aniž by se Maďarům zvedla životní úroveň. Veřejné služby jako školství, zdravotnictví či sociální péče živořily a v zemi s vynikající kuchyní nakonec začalo být pro průměrně občany drahé chodit do restaurací. Přestalo se jim žít dobře, což dali najevo právě v nedávných volbách. Včetně řady těch kteří ještě před čtyřmi lety nedali na Orbána dopustit.

Jaké si z toho máme odnést poučení? Lze ho vyjádřit třemi slovy: „krást se nemá“. Právě Viktor Orbán patřil spolu s Andrejem Babišem a někdejším šéfem rumunských socialistů Liviem Dragneou ke trojici nechvalně známých „dotačních upírů“, kteří vysávali peníze západoevropských daňových poplatníků. Posledně jmenovaný prohrál souboj se statečnou prokurátorkou Laurou Codrutou Kövesiovou, která ho „dostala do tepláků“, přestože použil veškerou moc vlády a parlamentu, aby jí v tom zabránil.

V Rumunsku šlo o epický souboj a následně se zmíněná dáma stala evropskou žalobkyní. Jejím úkolem je dohlížet a trestat právě podvody proti Unii, kam spadá mimo jiné zneužívání kohezních fondů. Nyní na Slovensku rezonuje skandál s „cinknutým“ rozdělováním dotací skrze vybrané „poradenské“ firmy, v čemž měli prsty politici. Takže Ficovu garnituru už korupce rovněž začíná dohánět. Pokud by se v Česku prokázalo porušování pravidel střetu zájmů, případné zločiny by se šetřily pod dohledem Kövesiové.

Orbán už na své zlodějny dojel. Zatím „jen“ politicky. Nicméně ztráta moci samozřejmě (a konečně) umožní prošetřování všech skandálů z jeho éry. Určitě bud zajímavé sledovat, kam to povede. V každém případě vítěz voleb dal ve svém prvním projevu jasně najevo, že doba tolerance a nečinnosti právního systému končí. Na Slovensku už se pohnuly ledy a mnohé vlivné lidi z toho může pořádně bolet hlava. V Česku je zatím hrobové ticho. Ale to nemůže trvat věčně, jde o miliardy vyplacené v rozporu se zákonem.

Rozkrádání státu má dvě roviny: trestně právní a ekonomickou. V Maďarsku se stalo to, že celkový rozvrat zaviněný ustavením klientelistického systému vedl ke změně vlády a ta zase umožní potrestat ty, kteří skutečně kradli. To je neodvratný důsledek, který dříve či později dopadne na kleptokraty. Tedy v případě, že vaše země je členem Evropské unie. Protože pak ji nemůžete tak úplně proměnit v Rusko či Bělorusko a stále existuje možnost zbavit se vás ve volbách, byť maximálně zneužíváte svou moc ke znevýhodnění opozice.

Viktora Orbána nakonec neporazila ani tak touha občanů po svobodě a ukončení kolaborace s Ruskem, ale fakt, že svou zemi rozkradl a zničil do té míry, že toho měli dost i jeho fanoušci. Tohle je potenciálně špatná zpráva pro populisty typu Roberta Fica či Andreje Babiše. Když to přeženou, tak jednou skončí, přestože je opozice proti nim zatím slabá. Což se týká hlavně Slovenska. Česko je na tom tak dobře, že negativní vliv špatné, neefektivní, oligarchické vlády se neprojeví rychle.

Co je nakonec nejdůležitější sdělení? Že klientelismus a prosperita jsou antonyma. Čím více vládcům tolerujeme, aby se vydávali orbánovskou cestou, tím víc přicházíme nejen o svobodu a riskujeme závislost na Rusku, ale také všichni chudneme. Za sebe jsem vždy říkal a psal, že Češi nejsou jako Maďaři (či Slováci) a že u nás se něco takové zkrátka nestane. Snad je to pravda… Existuje totiž zcela jasná korelace mezi vyspělou politickou kulturou a bohatstvím. Zato: „Kde kleptokracie je, tam se špatně žije…“

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Autor: Martin Schmarcz

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT