Uniklý e-mail z amerického ministerstva obrany naznačuje něco, co by ještě loni znělo absurdně: Washington vážně uvažuje o pozastavení členství Španělska v NATO. Důvod? Madrid odmítl poskytnout základny a vzdušný prostor pro operace proti Íránu.
Pro Pentagon je to porušení alianční solidarity. Pro Španělsko otázka mezinárodního práva. A pro alianci? Potenciální krize důvěry.
Když spojenec řekne ne
Když koncem února vypukl konflikt s Íránem, NATO narazilo na své limity. Alespoň z pohledu Washingtonu. Španělsko se stalo symbolem evropské zdrženlivosti – madridská vláda odmítla poskytnout Spojeným státům přístup ke svým vojenským základnám a uzavřela vzdušný prostor pro operace namířené proti Teheránu.
Pentagon to vnímá jako porušení základních principů spolupráce. Podle uniklého e-mailu, o němž informovala agentura Reuters, představuje poskytování přístupu k základnám a přeletům „naprostý základ fungování NATO“. Pokud tento základ chybí, vyvstává otázka, jakou má aliance praktickou hodnotu.
Španělsko přitom není okrajovým hráčem. Na jeho území leží dvě klíčové americké základny – námořní stanice Rota a letecká základna Morón. Obě hrály v minulosti zásadní roli v operacích na Blízkém východě. Nyní zůstávají mimo aktuální využití.
Trest jako signál
Pentagon podle všeho neusiluje pouze o sankci, ale i o vyslání politického signálu. E-mail hovoří o „omezení dojmu, že evropští spojenci mají na americkou podporu automatický nárok“ – formulaci, která odráží frustraci části americké administrativy z toho, že Evropa spoléhá na americkou ochranu, ale není vždy ochotna nést odpovídající rizika.
Pozastavení členství Španělska by mělo podle dokumentu omezený vojenský dopad. Nejde nutně o faktické vyloučení Madridu, ale o demonstraci toho, že americká trpělivost má své hranice.
Mezi dalšími návrhy se objevuje i přehodnocení americké podpory evropským zámořským územím – konkrétně Falklandským ostrovům, na něž si činí nárok Argentina. Británie, která rovněž postupovala zdrženlivě, by tak mohla čelit diplomatickému tlaku v oblasti, kde má citlivé strategické zájmy.
Evropa mezi právem a pragmatismem
Evropští spojenci argumentují, že zapojení do námořní blokády Hormuzského průlivu by znamenalo přímý vstup do konfliktu. Británie, Francie i další státy proto nabízejí podporu spíše v diplomatické a ekonomické rovině.
Madrid jde ještě dál. Začátkem dubna znovu otevřel velvyslanectví v Teheránu a označil americkou kampaň za „hluboce nezákonnou“.
Španělská pozice má svou logiku. Země dlouhodobě preferuje multilateralismus a důraz na mezinárodní právo před jednostrannými kroky. Problémem je, že tento přístup naráží na americké očekávání solidarity v situacích, které Washington vnímá jako klíčové.
Z pohledu Pentagonu pak vyvstává zásadní otázka: má aliance smysl, pokud její členové nejsou ochotni jednat společně v kritických okamžicích?
Bez ochoty a bez peněz
Válka s Íránem odhalila strukturální slabinu NATO: aliance funguje relativně hladce v rámci kolektivní obrany podle článku 5, ale při operacích mimo tento rámec se rychle rozpadá na soubor národních priorit.
Španělsko navíc dlouhodobě nesplňuje alianční závazek výdajů na obranu – nedosahuje 2 % HDP a odmítlo i nový cíl 3,5 %. Z amerického pohledu tak vzniká napětí: nedostatečné investice do obrany a zároveň omezená ochota podílet se na operacích.
Otázkou zůstává, zda Pentagon své návrhy skutečně promění v konkrétní kroky, nebo zda jde primárně o vyjednávací tlak. Donald Trump opakovaně naznačil skepsi vůči NATO, konkrétní kroky směrem k oslabení aliance však zatím nepřišly.
Španělsko zůstává členem NATO a k žádnému pozastavení nedošlo. Přesto uniklý e-mail ukazuje, že vzájemná důvěra mezi Spojenými státy a evropskými spojenci už není samozřejmostí. A právě to může být nejzásadnější zjištění celé kauzy.
Zdroj info: Reuters
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
