Debata o slevě na jízdném pro studenty a seniory, jejíž výši upravila vláda – snížila poskytovanou slevu, v uplynulých týdnech rezonovala českými médii a na sociálních sítích. Její podstata krásně vysvětluje tzv. ratchet effect (efekt západky). Co to znamená?
Efekt západky vysvětluje, že jakmile veřejný výdaj “zapadne” do systému veřejných financí, je velmi obtížné jej zrušit. Tím spíše, pokud se jedná o sociálně podbarvený výdaj cílící na transfer bohatství k voliči mediánovi – to je “Average Joe”, “the guy next door”, zkrátka “obyčejný Čech” (zdravíme Jiřiho Paroubka, který termín institucionalizoval), na nějž programy politických stran přirozeně cílí, protože statisticky rozhoduje volby. Nikdo neví, kdo to je, ale díky zlepšujícím se analýzám, s nimiž dnes pracují všechny politické strany, tušíme, co by se mu tak mohlo líbit.
A sleva na jízdném k tomu určitě patří: Nižší cena za lístek je vidět (ušetřím!), ale kompenzace slevy z veřejných rozpočtů je schovaná v detailu, za kterým volič medián nejde (to mi je jedno, to přeci zaplatí stát! = my). A právě s tím jde ruku v ruce první důvod obtížného zrušení – příjemci výdaje si na něj zvyknou, racionalizují si jeho existenci (Senioři mají přece hluboko do kapsy a musí jezdit za vnoučaty! Mladí přeci musí poznávat vlast!), a tím pokládají existenci výdaje za správnou, nutnou… vždyť na něj přeci vlastně mají morální nárok! A toho se politické strany logicky bojí… Mnohem snazší je trumfnout politickou konkurenci a přitopit pod kotlem než vysvětlovat, že za poskytované služby se platí tržní cena.
Druhý důvod obtížné zrušitelnosti výdajů (efektu západky) je, že každý výdaj je agendou “někoho” ve státní správě. A ten někdo (úředník) si o svou agendu pečuje jako o dítě – hlídá si ji, chválí ji, krmí ji a má radost, když roste. Rostoucí agenda totiž znamená výtah k vlivu – vyššímu platu, hezčí kanceláři, podřízeným, úctě vlivných zájmových skupin… A u sociálně podbarvené agendy snadno vymyslíte deset důvodů, proč ji ponechat (pardon rozšířit!), než 1, proč ji zrušit.
Ale erár není nafukovací. Proto je fiskálně odpovědné tyto populisticky motivované transfery nedělat (Pandořina skříňka), nebo je alespoň dělat chirurgicky přesně (definice potřebného adresáta, definice uznatelného plnění, sunset clause, tedy omezení platnosti výdaje po určitou dobu, čímž se předejde politicky nákladné debatě o zrušení). Efekt západky je nekompromisní a rizika spojená s jeho odstraněním jsou nekonečná, když jste politik.
A proto každý, kdo se na podobný populistický výdaj rozhodne sáhnout, je fiskálně-politický hrdina. A navíc chytrý, pokud to udělá co nejdříve ve volebním cyklu, když je do voleb ještě hodně daleko. Kromě toho, že miluje fiskální dárečky, má volič medián totiž krátkou paměť…
ALEŠ ROD, je ekonom a vysokoškolský pedagog, působí jako ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA).
Foto: Pixabay
Zdroj: Aleš Rod
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
