Zatímco Západ obviňuje Čínu z podpory ruské agrese na Ukrajině, Peking tiše provádí jednu z nejziskovějších obchodních operací poslední doby. Ceny vojenského a průmyslového zboží dodávaného do Ruska vzrostly od roku 2021 o 87 procent. Pro srovnání: stejné produkty pro ostatní zákazníky zdražily jen o devět procent. Čínské firmy tak dávají Moskvě jasně najevo, že „neomezené partnerství“ má své cenové limity.
Když nutnost potkává příležitost
Rusko, odříznuté západními sankcemi od tradičních dodavatelů, se ocitlo v pozici, kdy potřebuje čínské komponenty téměř za každou cenu. A Peking této situace využil s precizností zkušeného obchodníka.
Čínská kuličková ložiska jsou dobrým příkladem. Jejich hodnota dodaná do Ruska vzrostla mezi lety 2021 a 2024 o 76 procent, přičemž objem dodávek ve skutečnosti klesl o 13 procent. Moskva tedy platí mnohem víc za mnohem méně.
Rusko je dnes na Číně kriticky závislé – většina mikroelektroniky i klíčových součástek pro drony pochází právě odtamtud. Tato závislost dává Pekingu obrovskou vyjednávací sílu, které čínské firmy využívají naplno.
Pragmatismus místo ideologie
Bilaterální obchod mezi oběma zeměmi dosáhl v roce 2024 rekordních 254 miliard dolarů. Čína je hlavním odbytištěm ruského exportu. Paradoxně však v prvních deseti měsících roku 2025 čínský vývoz do Ruska klesl o 6,7 procenta. Peking navíc v říjnu omezil export přesných strojírenských zařízení do Ruska.
Propagované „neomezené partnerství“ se ukazuje jako velmi omezené – především ekonomickými kalkulacemi a obavami z možných západních sankcí. Když Čína kupuje ruskou ropu s dvacetiprocentní slevou, nevidí v tom podporu války, ale výhodný obchod. Když prodává Moskvě zboží dvojího užití za astronomické ceny, nejde o geopolitickou alianci, ale o maximalizaci zisku.
Sankce fungují, jen jinak
Západní představitel zodpovědný za sankce to vyjádřil s typickou diplomatickou upřímností: Chtěli jsme izolovat ruský vojensko-průmyslový komplex od dodavatelů. Že ho čínské firmy okrádají, je docela pozitivní výsledek.
A má pravdu. Když ceny vojenského zboží vzrostou o 80 procent, Rusko může reálně nakoupit necelou polovinu toho, co původně zamýšlelo. Autoři finské studie Iikka Korhonen a Heli Simola navíc zjistili, že dopad sankcí na ceny se postupně zesiluje – možná proto, že přísnější kontroly umožňují exportérům požadovat ještě vyšší prémie.
Čína se za poslední dekády proměnila z odběratele sovětské vojenské techniky ve druhého největšího výrobce zbraní na světě. Ruský export zbraní naopak mezi lety 2020 a 2024 propadl o 64 procent oproti předchozí “pětiletce”.
Kdo vlastně vyhrává?
Peking oficiálně popírá dodávky smrtící vojenské pomoci Moskvě. Technicky vzato to může být pravda – dodává „jen“ komponenty, technologie a zboží dvojího užití. Že z nich Rusové vyrábějí rakety a drony, už není čínský problém.
Moskva získává potřebné komponenty, ale platí za ně cenu, která ji výrazně omezuje. Západ vidí, že sankce mají efekt, i když nepřímý. A Peking? Ten si buduje pozici nezastupitelného partnera, který umí vydělat na každé krizi.
Zdroj info: El Economista
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
