Zatímco se svět dívá na Ukrajinu, klíčová jednání o jejím osudu se odehrávají tisíce kilometrů daleko – v klimatizovaných sálech Abú Zabí. Americký náměstek ministra obrany Dan Driscoll tam v pondělí zahájil rozhovory s ruskými vyjednavači o plánu na ukončení války. Trump se tak znovu pokouší dostat Kyjev a Moskvu k dohodě. Otázka zní: je to skutečný průlom, nebo jen další diplomatická zastávka na cestě nikam?
Od 28 bodů k devatenácti – a co zbylo?
Příběh začíná v Ženevě, kde se o víkendu sešli zástupci USA, Ukrajiny a evropských partnerů. Výsledkem bylo zásadní přepracování původního amerického návrhu. Z původních 28 bodů jich zbylo 19. Co přesně vypadlo, není veřejně známo, ale víme, že původní verze vypadala jako přímá objednávka z Kremlu: územní ústupky Ukrajiny, drastické omezení její armády a definitivní tečka za ambicemi vstoupit do NATO.
Kyjev i evropská hlavní města tento plán odmítly jako kapitulaci. Marco Rubio, americký ministr zahraničí, po ženevských rozhovorech mluvil o „enormních pokrocích“ a slíbil, že upravený návrh bude předložen Rusku. Jenže Moskva tvrdí, že žádnou novou verzi nedostala. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov prohlásil, že jediné „substanciální“ zůstává původní „Trump-projekt“, který považují za dobrou základnu pro jednání.
Kdo vlastně sedí u stolu?
V Abú Zabí se nyní scházejí tři strany konfliktu – nebo přinejmenším jejich zástupci. Driscoll má podle zdrojů z americké vlády jednat nejen s Rusy, ale i s ukrajinskými delegáty. Emiráty nabízejí neutrální půdu – místo, kde se dá jednat bez symbolického zatížení Evropy či Ameriky.
Celá situace má svůj paradox: zatímco se v Abú Zabí jedná o budoucnosti Ukrajiny, Kyjev sám opakovaně zdůrazňuje, že žádné ústupky agresorovi nepřijme. Prezident Zelenskyj nedávno připomněl mnichovskou dohodu z roku 1938 s varováním před ustupováním agresorovi – s odkazem na to, jak podobná politika přinesla Evropě mír jen na rok, po kterém následovala světová válka.
Co z toho plyne?
Pro Českou republiku má vývoj na Ukrajině zásadní význam. Nejde jen o geografickou blízkost nebo o statisíce ukrajinských uprchlíků, kteří u nás našli azyl. Jde o principiální otázku: může agresor dosáhnout svých cílů silou a pak si vynutit mír, který je pro něj výhodný? Pokud ano, co to znamená pro bezpečnostní architekturu Evropy?
Jednání v Abú Zabí jsou teprve začátek. Rusko tvrdí, že jeho „speciální vojenská operace“ bude pokračovat, dokud nebudou splněny její cíle. Kyjev mluví o „spravedlivém a trvalém míru“. Mezi těmito dvěma pozicemi zeje propast, kterou ani nejšikovnější diplomat nezacelí přes noc.
I když se tam nenarodí mír, může se rozhodnout, jak bude vypadat válka zítřka. A to už není jen ukrajinská záležitost.
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
