Ekonomický i logický nesmysl teď máme u nás v platech.
Průměrné platy státních zaměstnanců jsou vyšší než průměrné mzdy zaměstnanců v soukromé sféře. Platy ve státní sféře rostou dlouhodobě rychleji než u soukromých zaměstnavatelů. Od roku 2011 dostal zaměstnanec u soukromníka přidáno 3 200 korun hrubého, státní zaměstnanec si za stejnou dobu polepšil o 5 800 korun. Průměrný plat byl loni ve státní sféře 29 501 korun, v soukromé 28 969 korun.
„Vyhlásili jsme VÁLKU levné práci!“ hlásá nyní volební lídr socialistů Lubomír Zaorálek. „Musíme zamezit odcházení schopných a kvalifikovaných lidí z naší země. Bez lidí se totiž slušný ekonomický vývoj nedá dělat“ – najdete další heslo na facebookovém profilu ČSSD. Po vzoru socialistů se tématem vyšších mezd zaštiťují i další levicové nebo populistické strany a hnutí. Středula & kumpany stále intenzivněji vyhrožují stávkami. Naposledy, když o stávce uvažovali pedagogičtí pracovníci, to odboráři vzali šturmem a požadovali pod pohrůžkou stávky zvýšení platů prakticky pro všechny státní zaměstnance. Do toho Lubomír Zaorálek označil všechny soukromníky, kteří nechtějí přidat svým zaměstnancům, za darebáky.
Socialisté tak s odboráři rozjeli zcela nezodpovědně a jen(!) kvůli volbám nebezpečnou spirálu prakticky neodůvodněných platových požadavků. Jen za poslední týden dvě zprávy: Odboráři vyhlásili v Moravia Cans stávkovou pohotovost a Lékárníci si stěžují na platy a kritizují novou vyhlášku. Zkrátka, všichni chtějí přidat, teď už i v soukromé sféře, pochopitelně.
Poslední vývoj v sobě nese řadu rizik a nelogičností. Ekonomický a naprostý logický nesmysl je už jen to, že ve státní službě je vyšší průměrná mzda než v soukromé sféře. Aneb ti, kteří na platy státních zaměstnanců vydělávají, mají v průměru nižší mzdy než státní zaměstnanci. Dále, stát neustále přibírá nové zaměstnance, čímž opticky snižuje nezaměstnanost až na samou hranu, a tak kromě zvyšování nákladů státu vytváří pochopitelně tlak na růst mezd. Spolu s volebními výkřiky „Konec levné práce“ to v lidech vytváří dojem, že si zaslouží vyšší mzdu. Jenže ekonomové už varují, že růst platů neodpovídá růstu efektivity práce.
Vzniká tedy velmi vážné riziko, zejména ve státní správě, že až přijdou roky hubenější, mandatorní výdaje státu zůstanou takto přebujelé. Nebo snad znáte státního úředníka, kterému byste mohli bez obav ze stávky snížit výplatu, protože na to stát prostě nemá? Zároveň se přidává ve školství, aniž by kdo řešil, že tato koncepce umřela s Marií Terezií. Podstatná část zaměstnanců je u nás nevzdělaná a nepřipravená na čtvrtou průmyslovou revoluci. Pokud dostanou přidáno a v dovednostech mají takový minus, naše konkurenceneschopnost se jen prohloubí. Za další, pokud to donutí k nesmyslnému přidávání i soukromou sféru, nebudou mít soukromé firmy tolik peněz na inovace a rozvoj a bude je to brzdit, přestanou být konkurenceschopnými. Když budou vydělávat méně, budou odvádět menší daně a stát nebude mít na svůj provoz. Takže další zadlužování.
Nakonec to dopadne tak, že firmy vezmou veškeré poslední volné peníze a každou činnost, u níž to jen trochu půjde, zrobotizují. Robot nestávkuje. I ve státní správě lze řadu činností nahradit roboty a aplikacemi. A tak tady vznikne armáda nezaměstnatelných nevzdělanců, kteří si budou v nereformovaném školství hrát na rekvalifikace. Dnešní populistické výkřiky socialistů a odborářů připomínají více než co jiného prvobytně pospolnou společnost: Dneska husto, zítra pusto!