Když se letos v lednu z tokijské zoo Ueno vracely pandy Xiao Xiao a Lei Lei do Číny, Japonci se s nimi loučili slzami. Poprvé po desetiletích zůstalo Japonsko bez čínských pand. Peking ukázal, že umí trestat i jinak než cly a vojenskými cvičeními.
Od listopadu loňského roku, kdy premiérka Sanae Takaichi naznačila, že by Japonsko mohlo aktivovat své obranné síly v případě útoku na Tchaj-wan, se vztahy obou zemí propadly na nejnižší úroveň za poslední roky. Čína reagovala okamžitě – a kreativně. Omezila vývoz vzácných zemin, zrušila desítky leteckých linek, varovala své občany před cestami do Japonska.
Tchaj-wan jako červená linie
Pro Peking je otázka Tchaj-wanu absolutní červenou linií. Takaichi sice říkala v podstatě totéž, co její předchůdci – jenže ona to řekla jako úřadující premiérka. A to je rozdíl.
Čína odpověděla tlakem na širokém spektru front. Diplomaticky předvolala japonského velvyslance a vydala sérii ostrých protestů. Vojensky poslala válečné lodě kolem japonských ostrovů, drony do vzdušného prostoru a podle Tokia dokonce čínské stíhačky „zaměřily radar“ na japonská letadla. Minulý týden japonské úřady zadržely čínskou rybářskou loď.
Ekonomicky? Omezení exportu kritických surovin a technologií s dvojím užitím. Varování před studiem a turistikou v Japonsku. Výsledek: pokles turistů – Číňané tvoří čtvrtinu všech zahraničních návštěvníků. Dokonce i Pokemon se dostal pod palbu: plánovaná akce u svatyně Jasukuni, kde jsou pohřbeni i váleční zločinci, byla zrušena.
Šedá zóna místo otevřeného konfliktu
Analytici hovoří o „šedé zóně“ – difuzním, nízkointenzivním tlaku, který má normalizovat věci, jež normální nejsou. Podobnou taktiku Čína používá vůči Tchaj-wanu. Cílem není okamžitá eskalace, ale postupné opotřebování protivníka.
Přesto je čínská reakce zatím relativně umírněná ve srovnání s minulými spory. Peking se snaží prezentovat jako „zodpovědná mocnost“ a strážce poválečného řádu – na rozdíl od USA. Příliš tvrdý postup by tento narativ narušil.
Takaichi má mandát – a neustoupí
Jenže Takaichi má teď něco, co její předchůdci neměli: drtivý volební mandát. V únorových volbách její strana LDP získala dvoutřetinovou většinu. To jí dává politický kapitál stát si za svým. Odmítla se omluvit nebo vzít svá slova zpět – jen slíbila, že bude opatrnější v komentování konkrétních scénářů.
Zároveň urychluje změnu japonské bezpečnostní politiky: chce zvýšit obranné výdaje na 2 % HDP o dva roky dříve, dokončit revizi klíčových bezpečnostních strategií do konce roku a spustit ekonomický stimul.
Čína vidí, že Takaichi je silný lídr – a že tlak ji může doma ještě posílit. Proto možná nezvýší intenzitu kampaně. Ale ani nepovolí.
Co na to Trump?
Divokou kartou je Donald Trump. Před volbami Takaichi neobvykle podpořil. Ale letos se očekává oteplení americko-čínských vztahů – včetně Trumpovy státní návštěvy Pekingu v dubnu. Japonci se bojí „velké dohody“ mezi Trumpem a Si Ťin-pchingem.
Tokio proto zdvojnásobuje úsilí: posiluje spojenectví s USA, přebírá větší díl obranného břemene a snaží se udržet pozornost Washingtonu. Takaichi se s Trumpem znovu setká v březnu. Vydrží Japonsko tlak? Nebo Čína najde místo, kde to bolí ještě víc?
Zdroj info: BBC News
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
