Polovina února 2026, Mnichov. Desítky hlav států, stovky politiků, tisíce novinářů. Mnichovská bezpečnostní konference, každoroční setkání globální elity, tentokrát připomínala spíš pohřeb než diplomatický rituál. Pohřeb světa, který jsme znali posledních třicet let.
„Pokud po pádu Berlínské zdi existoval unipolární moment, ten už dávno pominul,“ prohlásil německý kancléř Friedrich Merz. Emmanuel Macron vyzval Evropu, aby se konečně stala „geopolitickou mocností“. A Volodymyr Zelenskyj varoval před Putinem, který bez války neumí existovat.
Když Amerika mluví jinak, ale myslí stejně
Oproti loňsku, kdy americký viceprezident JD Vance v Mnichově předvedl konfrontační show, byla letošní návštěva ministra zahraničí Marca Rubia příjemnějším zážitkem. Rubio dostal standing ovation za prohlášení, že Amerika bude „navždy dítětem Evropy“.
Jenže Washington sice změnil tón, ne obsah. Trump stále tlačí na rychlé ukončení války na Ukrajině. Stále vyhrožuje cly. Stále flirtuje s myšlenkou anexe Grónska. A co víc – po Mnichově Rubio zamířil na Slovensko a do Maďarska, dvou zemí EU s největším pochopením pro Putina. Signal to byl jasný: Amerika si vybírá partnery podle svých zájmů, ne podle evropských hodnot.
Bezpečnostní záruky? Spíš prázdné sliby
Zatímco Trump volal po tom, aby se Zelenskyj „pohnul“ směrem k mírovým jednáním, v Mnichově panovala skepse. Nikdo pořádně neví, jak by měly vypadat ty slavné „bezpečnostní záruky“ pro Ukrajinu.
Litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis byl brutálně upřímný: záruky ve stylu NATO jsou iluze. Evropa může posílat zbraně, peníze, dokonce i vojáky. Ale ochota skutečně bojovat? To je jiná písnička.
Lotyšský ministr obrany Andris Sprūds to formuloval opatrněji: „Primární bezpečnostní zárukou jsou silné ukrajinské ozbrojené síly.“ Což je pravda – ale taky přiznání, že Západ nemá odvahu nabídnout víc.
Evropa platí, Amerika vyjednává
Paradox současné situace je zřejmý: Evropa loni zvýšila vojenskou pomoc Ukrajině o 67 procent, zatímco USA téměř veškerou novou pomoc zastavily. Spojenci celkově přislíbili 35 miliard dolarů na rok 2026, Británie sama oznámila půl miliardy liber. Přesto u jednacího stolu v Ženevě sedí především Američané – a Evropané se dívají z povzdálí.
Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski si v Mnichově postěžoval, že Evropa platí účty, ale nemá místo u stolu. Zelenskyj to nazval „velkou chybou“. Jenže co s tím? Evropa sice konečně začíná mluvit o strategické autonomii, ale mezi řečmi a skutky zeje propast.
Konec iluze
Mnichovská konference 2026 nebyla jen další diplomatickou akcí. Byla zrcadlem světa, který se mění rychleji, než jsme schopni vstřebat. Unipolární moment po studené válce skutečně skončil. Amerika se stahuje do sebe. Rusko vede válku proti evropskému řádu.
A Evropa? Ta se pomalu, bolestně a neochotně učí stát na vlastních nohou. Trump ukázal, že je ochoten Ukrajinu obětovat. A i kdyby Evropa formálně slíbila vojenskou intervenci v případě dalšího ruského útoku, málokdo věří, že by to Moskva vzala vážně.
Zdroj info: Kyiv Independent
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
