Fassmann: Několik poznámek k vývoji veřejných financí za pět měsíců roku 2023 a k vývoji veřejných financí České republiky vůbec II.

Poznámka čtvrtá:

Veřejné finance se nemohou napravovat ve vzduchoprázdnu, ale v kontextu vývoje ekonomiky. Nápravné kroky nelze mít za hodnověrné bez detailní analýzy, jak jejich příčin, tak i dopadů.  Náprava veřejných financí je ve skutečnosti úlohou pro mnohem více hráčů (aktivních či pasívních), než pro pár filozofujících ekonomů u stolu. 

Základní a fatální chybou jak připravovaného reformního balíčku, tak i chaotických narychlo spíchnutých opatření „na záchranu státního rozpočtu“ je, že se tyto projekty stavějí do jakéhosi vzduchoprázdna – bez zachycení, posouzení a zvážení podstatných souvislostí, které ovšem na očekávané efekty nápravných opatření mohou mít fatální vliv.  Není náhodou, že si tito aranžéři reforem veřejných financí nevšímají toho nejpodstatnějšího – vývoje ekonomiky (ekonomického růstu), vývoje inflace a dopadů na jednotlivé typy rodin, podnikatelů a dalších subjektů. To je totiž na každé reformě to nejtěžší. 

Ono, když se sejde jakákoli skupina okolo stolu a každý má nějakou svou libůstku o které hodně ví (nebo si myslí že ví), tak se dá pouhým sběrem vytvořit poměrně rychle nějaký na první pohled zajímavý materiál. Ovšem „zapasovat ho“ do ekonomické reality, do makroekonomického kontextu, spočítat dopady na ekonomický růst, inflaci, nezaměstnanost a zaměstnanost, na spotřebu a životní úroveň občanů, na finanční situaci firem, ó jé, to je jiná. Není náhodou, že o nic takového se předkladatelé tzv. reformy veřejných financí ani nepokusili, a to ani v tzv. RIA – která by k tomu měla být určena. Materiál je předložen a postaven na víře, že udělá dobro – pro veřejné finance a potažmo i obyvatelstvo, a když ne pro tuto generaci, tak jistě pro naše děti, vnuky, pravnuky, přírodu, brouky, pavouky…nejsem cynik a rád souhlasím s tím, že to lidé mysleli dobře, ovšem kolik cest do pekel bylo dlážděno dobrými úmysly… Vždyť toto je již osmá reforma veřejných financí České republiky za posledních 23 let! 

Poznámka pátá: 

Podívejme se v tomto kontextu na to, co by v reformě mělo být – a není. Není zde ani zmínka o tom, že tento balíček – který pouze v prvém roce znamená úsporu okolo 100 mld. Kč financí, zároveň znamená, že z ekonomiky těchto 100 mld. Kč zmizí. Zmizí tedy zhruba 1, 2 % HDP, tedy 100 mld. mezd a zisku potažmo zaměstnanosti atd.  A to vše v situaci, kdy ekonomika nejen že neroste, ale klesá už jaksi „sama o sobě“ – meziročně o – 0,4 %. Toto číslo, publikované nedávno ČSÚ, bylo pro některé analytiky takovým překvapením, že pro zakrytí svých dřívějších omylů vymysleli nový úžasný termín „že pokles není vidět“ – a kdo nevěří ať tam běží.  

Přitom ekonomický růst je ve skutečnosti nejlepším stabilizátorem veřejných financí – každé procento nominálního růstu HDP (cca 78 mld. Kč) znamená dnes pro veřejné finance přírůstek příjmů zhruba 27 mld. Kč, z toho pro státní rozpočet 17 mld. Kč.  A to je také jádro kritiky stávajícího rozpočtu.  

A jsme u dalšího problému našich veřejných financí – o vztahu mezi státním rozpočtem, a místními rozpočty. Problému, který ovšem tato reforma poměrně zdálky pouze obchází. Problém je skryt v otázce, kolik klíčových mandatorních výdajů je na straně státu, a kolik na straně obcí? Kolik příjmů z daňového výnosu čerpá státní a kolik místní rozpočty? Dlouhodobá situace, kdy centrální rozpočet je v chronickém deficitu a místní rozpočty v přebytku není normální a udržitelná. 

Poznámka šestá:

Dalším problémem, na který bych chtěl upozornit, je otázka inflace a inflačního působení reformních návrhů. Jak bylo již popsáno podrobněji v mých předchozích článcích, „reformní“ opatření, především pohyby v oblasti DPH a spotřebních daních vyvolají dodatečný nárůst inflace v rozsahu cca 3,5 %. Další inflační impulsy jsou totiž skryty v anoncovaném omezení, či zrušení dotací. O jejich rozsahu a dopadu, např. v oblasti cen elektřiny se totiž můžeme jen domýšlet. Proto si myslím, že okamžité odvolání vyhlášených změn v oblasti DPH by bylo na místě. A to nejen důvodu odstranění rizika chaosu a s ním spojeného dalšího inflačního očekávání, ale především z důvodu nápravy veřejných financí. Celá tato připravovaná nepochopitelná hra totiž nejen, že veřejným financím peníze nepřinese, ale naopak je ještě odčerpá. Podle velmi optimistických odhadů MF ČR to bude minimálně 5 mld. Kč.

Snížení inflačního vlivu připravovaných „reformních opatření“ považuji za životně důležité. Vývoj inflace byl a je stále rychlý – loňský rok 15,1 %, letos se odhaduje prozatím na úrovni minimálně 11 %. To je dohromady téměř 28 %. Kdyby se k tomu připočítala ještě nárůst cen v rozsahu cca 6 % pak by inflace za tři roky dosáhla hodnoty převyšující 35 %. Stejné hodnoty by recipročně dosáhlo znehodnocení příjmů, mezd, úspor apod.! 

Foto: Pixabay

Autor: Martin Fassmann