Od října 2022, kdy Elon Musk koupil Twitter za 44 miliard dolarů a přejmenoval ho na X, se platforma proměnila v globální experiment. Jde o vítězství svobody slova, nebo o selhání systému, který měl digitální prostor regulovat?
Když se pravidla hry změní přes noc
Muskova vize „absolutní svobody slova“ zněla lákavě. Svoboda slova je přece základem fungující demokracie. Mezi teorií a praxí ale zeje propast. Po převzetí platformy došlo k masivnímu uvolnění pravidel moderace obsahu, vrátily se dříve zablokované účty a lidská moderace ustoupila komunitním poznámkám.
Dnes je na X běžně dostupný grafický násilný obsah, záznamy vražd, válečné záběry bez cenzury, pornografický materiál i extremistická sdělení. Obsah, který by na Facebooku, YouTube nebo TikToku vedl k okamžitému smazání, zde zůstává viditelný. A to i v Evropské unii.
Paradox evropské regulace
Přinejmenším zvláštní je, že Evropská komise uložila platformě X pokutu 120 milionů eur – ne za násilný obsah, ale za zavádějící systém ověřených profilů. EU postihla X za procesní pochybení, zatímco samotná dostupnost problematického obsahu zůstává bez trestu.
Odpověď tkví v rozdílu mezi „nelegálním obsahem“ a „závadným obsahem“. Akt o digitálních službách (DSA) sice reguluje digitální platformy, ale jeho vymahatelnost naráží na technologickou realitu a politickou citlivost. Pro regulátory je prostě snazší řešit formální pochybení, než se pouštět do definování hranic svobody slova. Riziko precedentu je obrovské – jednou uvolněná regulace by se mohla „utrhnout“ a zasáhnout i legitimní obsah.
Ekonomika pozornosti bez brzd
Kontroverzní obsah generuje zapojení uživatelů, zapojení uživatelů přitahuje pozornost a pozornost znamená peníze z reklamy. Algoritmy X zvýhodňují extrémní a šokující materiál, protože ten prostě funguje. Studie z Kalifornské univerzity v Berkeley ukázala, že algoritmy mohou během týdne výrazně posunout politické postoje uživatelů.
Oproti minulosti je tu ale jeden zásadní rozdíl: X má menší závislost na reputaci než konkurence. Zatímco Meta nebo Google musí pečlivě vážit každý krok kvůli tlaku inzerentů, X si může dovolit víc. I když to znamená odliv části inzerentů – což se ostatně děje.
Kdo za to vlastně může?
Odpovědnost je rozptýlená. EU se zdráhá jít do tvrdého střetu s globální platformou, protože legislativa je pomalá a technologická realita rychlá. Ochrana nezletilých? Teoreticky existuje, prakticky je nevymahatelná. Věkové limity na internetu jsou spíš symbolické než funkční.
Kulturní rozdíl mezi USA a Evropou hraje klíčovou roli. Americké pojetí svobody slova je historicky širší, evropské opatrnější. Co je v Kalifornii chráněný projev, může být v Bruselu hate speech. A X, jako americká firma s globálním dosahem, se nachází přesně uprostřed tohoto napětí.
Co dál?
Scénářů je několik. EU může přitvrdit – a X pak může čelit tvrdším sankcím. Nebo dojde k fragmentaci internetu – různé verze platformy pro různé regiony. Možná uživatelé odejdou jinam. Anebo – a to je možná nejhorší varianta – se extrémní obsah normalizuje a hranice toho, co považujeme za přijatelné, se nenávratně posune.
Platformu X v Česku využívá přibližně každý desátý občan. Což znamená, že to, co se děje na této platformě, není jen americký problém. Je to i náš problém.
Takže: je X experimentem, který odhaluje, kam vede absolutní svoboda projevu? Nebo jen zrcadlem, které ukazuje slabost současného regulačního systému? A co je vlastně větší hrozba – přeregulovaný internet, kde o všem rozhodují úředníci, nebo internet bez pravidel, kde vítězí ten nejhlasitější?
Zdroj info: The Guardian, DSA
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
