Dvě třetiny všech lidí s Alzheimerovou chorobou jsou ženy. Pohodlné vysvětlení zní: dožívají se vyššího věku. Jenže i když věk odečteme, zůstává ženám o 60 procent vyšší riziko než mužům. Směs genetiky, hormonů a životních okolností vytváří past, ze které se těžko hledá východisko.
Gen APOE a hormonální past
Klíčovou roli hraje gen APOE, který existuje ve třech variantách – E2, E3 a E4. Varianta E4 je ta problematická: zvyšuje riziko Alzheimerovy choroby výrazně, a u žen ještě víc než u mužů. Kombinaci E3/E4 nese 20 až 30 procent populace. Proč je to pro ženy horší? Protože estrogen ovlivňuje, jak intenzivně se gen APOE přepisuje do RNA a ta do proteinu.
Když žena vstupuje do menopauzy, klesá jí hladina estradiolu. Méně estradiolu znamená více proteinu APOE. A pokud jde o variantu E4, protein podporuje tvorbu amyloidních plaků v mozku, narušuje zpracování tuků a energie v mozkových buňkách a vyvolává záněty. Ženy v šedesáti letech mají více než dvojnásobnou pravděpodobnost, že se u nich rozvine Alzheimerova choroba, než že dostanou rakovinu prsu. Přesto se o tom mluví mnohem méně.
Mohla by pomoci hormonální terapie? Možná, ale jen za určitých podmínek – musela by začít brzy po menopauze, ideálně u žen s variantou APOE4. Velká studie s více než milionem pacientek zatím nepřinesla jednoznačný důkaz. Chybí dlouhodobá data.
Spánek, který čistí mozek
Během hlubokého spánku se mozek proplachuje mozkomíšním mokem, který odnáší odpadní látky včetně amyloidů a tau proteinů. Tento glymfatický systém (systém čištění mozku během spánku) je klíčový pro prevenci Alzheimerovy choroby. Typickým příznakem menopauzy jsou ale vážné poruchy spánku, které mohou trvat roky. Méně spánku znamená horší „úklid“ mozku. Hormonální terapie dokáže tyto potíže zmírnit – což může být nepřímá cesta, jak snížit riziko demence.
Plnější džbán a pozdní diagnóza
Paradoxně může ženám škodit i to, v čem jsou lepší. Mají v průměru větší jazykový talent a lepší verbální paměť než muži. Když se u nich rozvine Alzheimerova choroba, projeví se poruchy řeči později. Jenže standardní screeningové testy u praktického lékaře jsou založené právě na jazykových schopnostech.
Výsledek? Ženy přicházejí k diagnóze v pozdějším stádiu nemoci. A protože nová léčiva jako lecanemab nebo donanemab fungují jen v raném stadiu, mohou být ženy znevýhodněné i v přístupu k terapii.
Generační otázka
Dnes osmdesátiletým ženám se v mládí dostávalo méně vzdělání a profesních příležitostí než mužům. Nižší vzdělání znamená horší přístup ke kvalitní zdravotní péči, méně peněz na zdravé jídlo, častější chronický stres. To vše zvyšuje riziko demence. Bude to u mladších generací jiné? Pravděpodobně ano, ale jen částečně. Lepší vzdělání a zdravější životní styl mohou posunout nástup nemoci o několik let. Jenže genetická složka je tak silná, že vliv životního stylu zůstane omezený.
V České republice dnes trpí Alzheimerovou chorobou odhadem 160 tisíc lidí, reálný počet může být až 400 tisíc. Za posledních pět let vzrostl počet diagnostikovaných případů o 14 procent. Do roku 2050 se očekává zdvojnásobení.
Léčba se zlepšuje, diagnostika také. Pracuje se na krevních testech pro včasný záchyt, v Česku se zkoušejí nové metody zobrazování mozku pomocí magnetické rezonance. Ale úplné vyléčení? To ještě dlouho nebude možné.
První pacientkou s Alzheimerovou chorobou byla žena – Auguste Deter, kterou Alois Alzheimer začal vyšetřovat v roce 1901 a jejíž případ vědecky popsal v roce 1906. O více než sto let později stále hledáme odpovědi na otázky, které její příběh otevřel.
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
