Aktuálně:

Trump podepsal obranný rozpočet. Ukrajina dostane 400 milionů ročně – ale je to dost?

20.12.2025, Autor: red

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Trump podepsal obranný rozpočet. Ukrajina dostane 400 milionů ročně – ale je to dost?

Americký prezident Donald Trump podepsal zákon o národní obraně s rozpočtem 900 miliard dolarů. V balíku je i 800 milionů pro Ukrajinu – 400 milionů ročně na roky 2026 a 2027. „Zákon umožní ministerstvu války realizovat mou agendu Mír skrze sílu,“ prohlásil Trump. Když se ale podíváme na čísla v kontextu, vynoří se otázka: je to skutečně signál pokračující podpory, nebo spíš začátek jejího utlumování?

Čísla, která mluví za vše

Od února 2022, kdy Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi, poskytly Spojené státy Ukrajině vojenskou pomoc v celkové výši přibližně 69,7 miliard dolarů. To znamená průměr zhruba 23 miliard ročně. Oproti tomu nově schválených 400 milionů dolarů ročně představuje pouhých 1,7 % dosavadního průměru. Pokles o více než 98 %.

Částka je určena konkrétně pro program USAI (Ukraine Security Assistance Initiative), který financuje dlouhodobé kontrakty s americkými zbrojovkami. Nejde tedy o okamžitou pomoc z armádních skladů, ale o strategické investice do výroby zbraní. V době, kdy se válka proměnila v opotřebovávací souboj o munici, dělostřelectvo a drony, je rozdíl mezi desítkami miliard a stovkami milionů propastný.

Jasný souhlas – a přesto rozpaky

Zákon prošel Kongresem s výraznou podporou: Senát ho schválil poměrem 77 ku 20, Sněmovna reprezentantů 312 ku 112. Konsenzus v americké politice bývá vzácný – právě proto je zajímavé, že se ho podařilo dosáhnout u obranného rozpočtu, který Ukrajině přiděluje relativně skromnou částku.

Možná to odráží realitu Trumpovy administrativy, která klade důraz na „mírové řešení“ konfliktu. Možná jde o kompromis mezi těmi, kdo chtějí Ukrajinu podpořit, a těmi, kdo volají po omezení amerických závazků. Zákon obsahuje i pojistku – Pentagon musí Kongres informovat do 48 hodin o jakémkoli omezení sdílení zpravodajských informací s Kyjevem. Jako by zákonodárci předem počítali s tím, že by administrativa mohla tlačit na brzdu.

Evropa pod tlakem

Zákon zakazuje Pentagonu snížit počet amerických vojáků v Evropě pod 76 tisíc na déle než 45 dní. To je signál, že USA své závazky vůči NATO berou vážně – přinejmenším na papíře. Pro pobaltské státy je v balíku 175 milionů dolarů v rámci Baltic Security Initiative.

Pokud se ale americká podpora Ukrajiny skutečně ztenčuje, tlak na evropské spojence poroste. Česká republika vyčlenila na obranu v roce 2025 zhruba 161 miliard korun – asi 2 % HDP. Budou evropské státy ochotny a schopny vyplnit mezeru, kterou po sobě zanechají Spojené státy?

Paradox síly

Trumpova rétorika o „míru skrze sílu“ zní sebevědomě. Realita je složitější. Konflikt na Ukrajině se nevyřeší tím, že Západ přestane dodávat zbraně – vyřeší se buď vojenským vyčerpáním jedné ze stran, nebo diplomatickým kompromisem, který bude mít oporu v reálné síle na bojišti.

Právě tady se ukazuje paradox: pokud chce Trump skutečně dosáhnout mírového řešení z pozice síly, potřebuje Ukrajinu vojensky posílit, ne oslabovat. Částka 400 milionů ročně to nezvládne. Možná jde o symbolický vzkaz Moskvě: Amerika se stahuje, vyjednávejte. Možná jde o politický kompromis uvnitř Washingtonu. Čísla mluví jasně. Co z nich plyne, ukáže až rok 2026.

Zdroj info: The Kyiv Independent

Autor: Petr Poreba

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.