Obchodní dohoda mezi Evropskou unií a jihoamerickým blokem Mercosur měla být podepsána 20. prosince. Nestalo se – opět. Italská premiérka Giorgia Meloni v poslední chvíli změnila názor a podpis se odkládá na leden 2026. Po pětadvaceti letech vyjednávání je to jen další kapitola příběhu, který začíná připomínat nekonečný seriál. S tím rozdílem, že diváci už dávno ztratili trpělivost.
Když se politika střetne s realitou
Ursula von der Leyenová to ještě zkoušela. „Mercosur hraje klíčovou roli v našich obchodních dohodách,“ prohlásila před summitem lídrů EU. Jenže politická realita byla silnější než rétorika. Meloniová slíbila brazilskému prezidentovi Lulovi, že dohodu podpoří – jakmile získá souhlas italských farmářů. Což je podmínka podobně realistická jako čekat na sněžení na Sahaře.
Francie a Polsko jsou proti už dlouho. Itálie se k nim přidala na poslední chvíli. Důvod? Zemědělci. Ti se bojí levnějšího jihoamerického masa a cukru, které by mohly zaplavit evropský trh. A protože zemědělská lobby má v těchto zemích silné slovo, politici raději couvají.
Přitom dohoda slibuje odstranění 91 procent cel na evropský export do Brazílie, Argentiny, Uruguaye, Paraguaye a Bolívie – tedy do všech členských zemí Mercosuru. (Venezuela je sice formálně také členem, ale její členství je od roku 2016 pozastaveno.) Evropské firmy by mohly ušetřit až čtyři miliardy eur ročně. Pro průmysl a služby zlatá příležitost. Ale co s tím, když zemědělci protestují?
Dvacet pět let a pořád nic
Jednání začala v roce 1999. Od té doby jsme zažili finanční krizi, Brexit, pandemii, válku na Ukrajině. Mercosur se ale pořád vleče. Každých pár let se zdá, že je dohoda na dosah, pak přijde nějaký zádrhel a vše se vrací na začátek.
Tentokrát to vypadalo nadějně. V prosinci 2024 byla dosažena politická dohoda, v září 2025 Evropská komise předložila návrhy. Von der Leyenová měla původně odletět do Brazílie a dohodu podepsat, ale kvůli odporu Francie a Itálie se celá akce odložila na leden 2026. Jenže i kdyby se tak stalo, čeká dohodu ještě ratifikace v Evropském parlamentu. A tam roste odpor napříč politickým spektrem.
Německo, které dohodu podporuje, rychle bagatelizovalo odklad. „Zdá se jisté, že bude podepsána v polovině ledna,“ ujistil vysoký německý úředník. Jenže jistota v evropské politice je relativní pojem – zvlášť když jde o zemědělství.
Co z toho plyne?
Mercosur je test schopnosti Bruselu domluvit se nejen s partnery za oceánem, ale především sám se sebou. Ukazuje, jak těžké je v EU prosadit cokoliv, co se dotkne citlivých témat. A zemědělství rozhodně citlivé je.
Pro Česko by dohoda znamenala nové příležitosti. České firmy by mohly snáze exportovat do Jižní Ameriky, kde roste střední třída a poptávka po kvalitním zboží. Jenže zatímco průmyslníci tleskají, čeští zemědělci varují před „fatálně negativním dopadem“.
Dokáže EU najít kompromis mezi zájmy průmyslu a zemědělství? Nebo se Mercosur stane symbolem neschopnosti Evropy rozhodovat se v době, kdy svět nečeká? Leden ukáže, jestli je tentokrát opravdu blízko. Nebo jestli se za rok budeme bavit o dalším odkladu.
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
