Vztahy mezi Spojenými státy a Čínou vstupují do nové fáze. Po letech obchodních válek a technologických zákazů se objevují náznaky usmíření. Prezident Donald Trump znovu oživil pojem G‑2 – ideu, že dvě největší ekonomiky světa mohou společně řídit globální agendu. Co to znamená pro svět, který si na soupeření velmocí už skoro zvykl?
G‑2: starý nápad znovu na stole
Myšlenka neformálního partnerství USA a Číny se poprvé objevila kolem roku 2005. Tehdy šlo o teoretickou úvahu – Spojené státy a sebevědomá Čína mohly údajně spojit síly a posílit globální stabilitu. Jenže realita přinesla spíše vzájemné podezírání než partnerství.
Teprve teď, v závěru roku 2025, zní z Washingtonu i Pekingu smířlivější tóny. Po říjnovém setkání Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga v jihokorejském Pusanu padlo několik symbolických rozhodnutí: sníží se cla a Čína uvolní export vzácných zemin. V éře, kdy se i drobné diplomatické gesto počítá, je to signál změny směru. Trump navíc otevřeně napsal: „G‑2 se brzy sejde.“
Společně – ale za jakou cenu?
Pojďme se podívat, co se skrývá mezi řádky. Partnerství G‑2 by teoreticky mohlo řešit palčivé světové problémy – od klimatické krize přes destabilizovanou světovou ekonomiku až po rostoucí napětí na Tchaj-wanu. Reálně však naráží na dva zásadní limity: odlišnost zájmů a podezřívavost amerických spojenců.
Austrálie, Japonsko či Indie se netají obavami, že by se Amerika mohla s Čínou „dohodnout mezi čtyřma očima“ a ostatní postavit před hotovou věc. To je důvod, proč se pojmu G‑2 v USA dodnes užívá jen opatrně – je to model „velmocenského duetu“, který láká svou jednoduchostí, ale hrozí rozdrobením systému kolektivní spolupráce, na němž Západ desítky let stavěl.
Přinejmenším zatím se proto nezdá, že by obě země plánovaly formální alianci. Jde spíše o pragmatické příměří: Washington potřebuje ekonomický růst, Peking stabilní přístup k americkému trhu. Jak ukazují data z posledních měsíců, obchodní výměna se znovu zvedá, ale geopolitické nůžky se nezavřely.
Svět mezi rivalitou a nutnou spoluprací
Zkušený diplomat Danny Russel mluví o „G‑minus 2 světě“ – tedy o světě, kde si dvě největší mocnosti navzájem nedůvěřují, ale jsou nuceny občas spolupracovat, aby se samy neudusily. Vystihuje to paradox současnosti: kdykoli se napětí mezi USA a Čínou zmenší, vynoří se nová třecí plocha – jednou jde o exportní restrikce, jindy o umělou inteligenci, jindy o Tchaj-wan či Ukrajinu.
Čína navíc, přes všechen diplomatický takt, stále vyzdvihuje „multilateralismus“, tedy spolupráci prostřednictvím OSN, WTO a dalších institucí. Jinými slovy – nechce se vázat do tandemu se Spojenými státy, pokud by to znamenalo opustit formát, v němž si může pečlivě hlídat rovnost postavení.
A co z toho plyne pro Evropu a Českou republiku?
Pro menší země, jako je Česko, má posun v americko‑čínských vztazích konkrétní důsledky. České hospodářství je úzce propojeno s evropským exportem, a ten závisí na klidném toku zboží mezi dvěma giganty. Každé uvolnění napětí tedy ekonomice svědčí – ale zároveň zvyšuje tlak na vyvažování politických vztahů.
Česká vláda už proto přistoupila k revizi vztahů s Čínou. Balancování mezi transatlantickou loajalitou a obchodní racionalitou tak bude pokračovat i v roce 2026.
Rok 2026: skutečný tandem, nebo jen diplomatické divadlo?
Na obzoru jsou dva velké momenty: Čína bude hostit summit APEC, zatímco Spojené státy předsedají G‑20. Pokud se G‑2 myšlenka má někam posunout, pak právě tam. Ale jestli se z nadšených gest stane trvalý rámec, zůstává otázkou.
Lze odhadovat, že rok 2026 ukáže, zda se svět posouvá směrem k bipolární stabilitě – nebo jen k dalšímu kolu cynického „resetu“, po němž přijde zase střet. G‑2 tak zatím není novým řádem, spíše příměřím mezi dvěma rivaly, kteří si uvědomují, že bez sebe žít nemohou, ale společně to mají ještě složitější.
Zdroj info: The Business Times, businesstimes.com.sg, mzv.gov.cz
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
