Donbas: Putinova posedlost, která může přepsat dějiny

Historické kořeny ruské touhy

Donbas nebyl vždy takový, jaký ho známe dnes. Před průmyslovou revolucí v 19. století to byla řídce osídlená step známá jako Divoká pole, kde se mísili kozáci, nomádi a raní osadníci. Pak přišla bohatá ložiska uhlí a železné rudy, která přilákala tisíce Rusů a Ukrajinců. Region se stal srdcem sovětského těžkého průmyslu – motorem, který poháněl celý svaz. V době SSSR zde ruština dominovala a ukrajinština byla potlačována, což vytvořilo hluboké kulturní vazby na Moskvu. Po rozpadu Sovětského svazu v 90. letech region upadl. Továrny se zavíraly, nezaměstnanost stoupala a pocit odcizení od Kyjeva rostl. To vysvětluje, proč v roce 2014 proruští separatisté vyhlásili samozvané republiky DLR a LLR – neuznávané světem, ale plně podporované Ruskem. Minské dohody z let 2014–2015 měly zajistit mír, ale selhaly. Dnes, když se díváme zpět, vidíme, jak historie formuje současnost: Donbas je pro Rusko nejen územím, ale i symbolem ztracené slávy impéria.

Suroviny, které lákají jako magnet

Proč Rusko nepustí Donbas ze zřetele? Před rokem 2014 představoval Donbas přibližně 25 % ukrajinského exportu. Region skrývá jedny z největších evropských zásob uhlí – přibližně 32 miliard tun, ale i lithia pro baterie elektromobilů a břidlicového plynu. V době, kdy svět řeší energetickou krizi, je to jako nalezený poklad. Válka to však zničila: těžký průmysl zkolaboval, zemědělství se zastavilo, infrastruktura je v troskách. Rusko to vidí jinak – ovládnutím Donbasu by posílilo svou ekonomiku a oslabilo Ukrajinu. Představte si, jak by Kreml mohl tyto zdroje využít k obcházení sankcí EU, která nyní jedná o devatenáctém balíčku sankcí, včetně ukončení dovozu ruského plynu do roku 2028.

Strategická pozice

Donbas není jen o penězích – je to i vojenský klíč. Rusko touží po úplném ovládnutí regionu, aby vytvořilo pozemní koridor na Krym, anektovaný v roce 2014. To znamená bezpečné spojení s poloostrovem, klíčové pro logistiku a kontrolu Černého moře. Podle zpráv OSN z posledních měsíců je frontová linie dynamická, s ruskými silami postupujícími pomalu u Pokrovsku a Kupjansku. Ztráty? Přes milion ruských vojáků od roku 2022. Pro Ukrajinu je Donbas obranným valem – jeho ztráta by otevřela dveře dál na západ. My v Evropě to cítíme: válka zvyšuje bezpečnostní hrozby, což vede k posílení NATO i české armády.

Demografická hra

Před válkou žilo v Doněcké oblasti přes čtyři miliony lidí, dnes v některých částech méně než půl milionu kvůli odlivu a vysídlení. Rusko toho využívá: přesidluje loajální obyvatele a mění složení populace. Rusifikace – politika prosazující ruštinu a ruskou kulturu – se vrací v plné síle: školy učí podle moskevských osnov, propaganda proudí. Rusko buduje narativ „Novoruska“, kde se ruskojazyční cítí chráněni před „utlačováním“ z Kyjeva. Humanitární krize je strašlivá: omezený přístup k jídlu a lékům, časté evakuace.

Rusko obhajuje invazi mimo jiné údajnou ochranou ruskojazyčných obyvatel, kteří jsou podle Putina ohroženi. To je klasický propagandistický trik – připomeňme si sovětskou éru, kdy Donbas sloužil jako most mezi Ruskem a Ukrajinou. Separatisté z DLR a LLR jsou nástroji Moskvy, bojujícími proti ukrajinským silám. Ukrajina to vidí jinak. Odmítá ústupky jako porušení suverenity. 

Donbas je pro Rusko víc než území – je to kus minulosti, který chce Kreml vrátit do své sféry vlivu. Nejpravděpodobnější je zamrzlý konflikt, v němž Rusko udrží část regionu, ale Ukrajina s podporou Západu může doufat v lepší scénář.

Zdroj info: OSN, ČTK, kyivindependent.com

Autor: Petr Poreba

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT