ČAK: Advokátní mlčenlivost je nedostatečná

V současnosti je komunikace mezi advokátem a klientem chráněna pouze dílčím způsobem. Obecně je stanovena povinnost mlčenlivosti advokáta v zákoně o advokacii, nicméně jde o pouhou povinnost advokáta, nikoli o právo klienta. Dále je komunikace chráněna trestním řádem ve vztahu k odposlechu, záznamu telekomunikačního provozu, ve vztahu ke sledování osob a věcí a též při prohlídkách prostor, kde advokát vykonává advokacii. „Tato úprava je nicméně nedostatečná a nereflektuje ani současnou dobu. V jiných typech řízení než trestním se s ochranou důvěrné komunikace mezi advokátem a klientem setkáme pouze výjimečně,“ kritizuje současnou právní úpravu stanovisko ČAK.
Právní úprava ochrany důvěrné komunikace advokáta a klienta by proto měla být obecně a široce zakotvena v jednom právním předpise. Jako další konkrétní nedostatky současné fragmentární ochrany uvádí stanovisko, že současná ochrana informací je postavena na principu pouhé povinnosti advokáta zachovávat o těchto informacích mlčenlivost, nikoli jako práva klienta na ochranu informací a komunikace mezi ním a jeho advokátem. S tím se pojí další bod, a to, že by nemělo být rozhodující, kdo je držitelem důvěrné informace, nýbrž by mělo jít o ochranu samotné informace (např. v trestním řízení odnětí věci a osobní a domovní prohlídka samotného klienta, či ochrana informací, které mají u sebe přímo klienti či zaměstnanci advokáta); ČAK rovněž chybí právní úprava nepoužitelnosti důkazu získaného prolomením advokátního tajemství,
Nedostatečná je také reflexe současného stavu (ochrana data na cloudovém uložišti apod.); „Není pokryt vztah advokáta a klienta, právnické osoby; je úzce zaměřená ochrana v zásadě pouze na trestní řízení, nikoli na řízení jiná (správní, civilní), a není ani chráněna komunikace ve všech fázích řízení, například není chráněna komunikace mezi advokátem a klientem před zahájením trestního stíhání,“ vypočítává další nedostatky současné úpravy ČAK.
Evropské srovnání
Jak dále analýza uvádí, ESLP opakovaně judikuje, že právo na zachování důvěrné povahy komunikace mezi advokátem a jeho klientem je součástí práva na spravedlivý proces, práva na soukromý život a práva podat stížnost k ESLP). Na úrovni práva EU je podstatná oblast soutěžního práva, na základě které mohou orgány dohledu vyžadovat poskytnutí informací a podkladů. „Ač není ochrana důvěrnosti komunikace výslovně legislativně zakotvena, je uznávána v judikatuře Soudního dvora EU. Z judikatury Soudního dvora EU je nutné upozornit na rozhodnutí věci AM&S Europe Limited proti Komisi Evropských společenství, ve kterém soud uvedl, že ochrana se vztahuje též na komunikaci uskutečněnou před zahájením řízení, nikoli jen v rámci řízení, a to za předpokladu, že se její obsah týká předmětu řízení. Za začátek ochrany důvěrné komunikace je tedy možné považovat již moment, kdy se klient obrátí na advokáta a požádá ho o právní službu,“ uvádí evropskou judikaturu. Dalším podstatným rozhodnutím je rozhodnutí ve věci Hilti Aktiengesellschaft proti Komisi, ve kterém soud dovodil, že věcný rozsah ochrany se vztahuje i na interní dokumenty podniku, které obsahově navazují na obsah písemné komunikace mezi klientem a advokátem. „Lze tak pozorovat poměrně široký výklad ochrany komunikace mezi advokátem a klientem, na druhou stranu, v rozhodnutí AKZO Nobel Chemicals Ltd a Ackros Chemicals Ltd proti Komisi soud posuzoval osobní rozsah ochrany a došel k závěru, že ochrana se nevztahuje na in-house právníky, tj. právníky, kteří jsou v pracovněprávním vztahu ke klientovi.“
Ústavní soud ČR je podle ČAK ve své judikatuře zdrženlivější, nicméně lze nalézt rozhodnutí, která vykládají advokátní povinnost mlčenlivosti poněkud šířeji. Zmínit lze například nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 1. 2017, ve kterém soud uvedl, že nositelem práva na zachování důvěrné povahy komunikace je klient advokáta, nikoli advokát samotný:
V zásadě lze vysledovat tři trendy při ochraně důvěrné komunikace advokáta a klienta, konstatuje analýza:

1. Obdobná právní úprava jako v České republice, tj. pouze dílčím způsobem zejména v trestním řízení + povinnost mlčenlivosti advokáta (např. Slovensko či Maďarsko);
2. Zakotvena širší ochrana v zákoně o advokátním stavu (např. Bulharsko, Portugalsko či Francie);
3. Širší ochrana zakotvena v jiných zákonech, zejména procesních předpisech (např. Švédsko, Dánsko);
4. Či je širší ochrana zakotvena v několika předpisech (např. Nizozemsko, Lucembursko, Řecko).

Pokud je právní úprava kombinována do několika předpisů, je většinou obecná úprava ochrany důvěrné komunikace zanesena do zákona o advokátním stavu a konkrétní projevy ochrany pak do zvláštních zákonů upravujících průběh řízení, ať už se jedná o civilní soudní řád či trestní soudní řád. „Pokud se podíváme na evropské úpravy týkající se ochrany těchto informací, můžeme vidět, že množství evropských států má zakotvenou širší ochranu nad rámec advokátovi povinnosti mlčenlivosti. V případě, že by byla obdobná právní úprava zavedena i v České republice, nejednalo by se o nic překvapivého a nevídaného.“
Inspirací k rozsahu ochrany důvěrných informací mezi advokátem a klientem může být podle Komory právní úprava ve Francii, kde je chráněna veškerá komunikace mezi advokátem a klientem bez ohledu na nosič či formu, předpis pak demonstrativně vypočítává druhy komunikace, která je chráněna, jde např. o memoranda pro klienta, poznámky sepsané během jednání či konferenčních hovorů, veškeré dokumenty týkající se klienta či částky zaplacené advokátovi klientem. „Příklad, jak by mohla právní úprava v České republice vypadat, můžeme nalézt též v bulharském zákoně o advokacii. Jeho ustanovení § 33 uvádí, že informace, ať už v jakékoli podobě, elektronické, fyzické či jiné, jsou nedotknutelné a nepodléhají kontrole ani zabavení. Chráněna je i korespondence mezi advokátem a jeho klientem a též ústní rozhovor mezi nimi. Ochrana je poskytována jak ve vztahu k samotným advokátům, tak i koncipientům či jiným asistentům advokáta.“
Foto: Pixabay
Zdroj: Dušan Šrámek