Americký dolar, dlouholetý král globálních financí, čelí rostoucí konkurenci. Centrální banky po celém světě, včetně České národní banky, se stále více zaměřují na zlato, euro a čínský jüan, aby diverzifikovaly své rezervy. Jaké jsou důvody tohoto posunu?
Zlato se vrátilo do centra pozornosti centrálních bank. K dnešnímu dni drží centrální banky po celém světě přibližně 36 000 tun tohoto kovu, což je nejvíce od poloviny šedesátých let. Podle World Gold Council zlato v roce 2024 poprvé překonalo euro a stalo se druhým nejvýznamnějším rezervním aktivem s podílem asi 20 % na celkových rezervách. Očekává se, že letos centrální banky nakoupí přes tisíc tun zlata. Mezi hlavními kupci jsou Čína s rezervami 2 295 tun ale také Indie, Turecko a Polsko.
Tento zájem je poháněn geopolitickou nejistotou, jako je konflikt na Ukrajině nebo sankce vůči Rusku, což nutí banky hledat bezpečné útočiště. Zlato je nezávislé, nesankcionovatelné a historicky chrání proti inflaci. Oproti loňsku, kdy jeho podíl rostl jen pozvolna, se dnes stává klíčovou pojistkou proti nestabilitě.
Dolar slábne, ale stále vládne
Americký dolar zůstává s podílem 58 % na globálních rezervách stále dominantní měnou, jak ukazují data od Banky pro mezinárodní platby (BIS). Přesto jeho pozice slábne. Odhady hovoří o tom, že do roku 2035 by mohl klesnout na zhruba 52 %. Příčin je několik. Rostoucí dluh USA, který dosahuje 36 bilionů dolarů, vyvolává otázky o dlouhodobé důvěře v tuto měnu. K tomu se přidává geopolitické napětí a využívání dolaru jako nástroje sankcí, což některé země, zejména z bloku BRICS, motivuje hledat alternativy.
Přesto dolar jen tak nezmizí. Má za sebou nejhlubší a nejlikvidnější finanční trhy světa, zavedenou infrastrukturu a globální akceptaci. Jak dlouho ale tato výhoda vydrží, když konkurence roste?
Euro a jüan: Pomalí, ale vytrvalí vyzyvatelé
Euro, které kleslo na podíl asi 16 % v rezervách na konci roku 2024, ztrácí na zlato, ale stále zůstává důležitým hráčem. Evropská centrální banka (ECB) sama drží k březnu 2025 přibližně 507 tun zlata, což tvoří 46,8 % jejích rezerv. Přesto skeptici poukazují na stagnující podíl eura a absenci jednotné fiskální politiky v EU jako na hlavní překážky jeho většího růstu.
A pak je tu čínský jüan, nováček s podílem jen 2-3 % na globálních rezervách. I přes nízkou základnu jeho význam roste, zejména díky snaze Číny internacionalizovat svou měnu. Překážkou však zůstávají kapitálové kontroly a politický vliv Pekingu, který mnohé centrální banky odrazuje. Přesto, jak ukazují data OMFIF, jüan pomalu získává na důvěře, zejména v Asii.
Od Bretton Woods k multipolaritě
Když se podíváme do minulosti, dominance dolaru má kořeny v Brettonwoodském systému z roku 1944, kdy byl navázán na zlato. Po jeho zrušení v roce 1971 se dolar udržel na vrcholu díky ekonomické síle USA. Zlato na dlouhá desetiletí upadlo v zapomnění, ale posledních pět let zažívá renesanci. Euro se zrodilo jako potenciální konkurent, ale nikdy se mu nepodařilo dolar plně ohrozit. A jüan? Ten teprve od roku 2016 začíná svou cestu k mezinárodnímu uznání.
Otázka za milion – nebo spíš za biliony – zní: Co nás čeká? Podle odhadů, na základě trendů z dat BIS a OMFIF, můžeme očekávat pomalou dedolarizaci. Dolar si pravděpodobně udrží dominanci ještě 5 až 10 let, ale zlato, euro a jüan budou postupně posilovat. Lze předpokládat, že bychom se mohli blížit k multipolárnímu měnovému systému, kde jednotlivé měnové bloky budou vázány na geopolitická centra. A co když přijde náhlý politický nebo ekonomický otřes? Pak by se změny mohly zrychlit.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
