Aktuálně:

Španělsko a NATO: Výjimka z obranného cíle, nebo rozkol v alianci?

26.06.2025, Autor: Josef Neštický

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Španělsko a NATO: Výjimka z obranného cíle, nebo rozkol v alianci?

Na summitu NATO v Haagu v červnu schválili spojenci ambiciózní cíl vynakládat na obranu 5 % HDP do roku 2035. Španělsko však požaduje flexibilitu a místo toho plánuje dosáhnout pouze 2,1 %. Je to rozumný kompromis, nebo hrozba pro jednotu aliance?

Když jsme si před deseti lety stanovili cíl 2 % HDP na obranu, zdálo se to jako nedosažitelný sen pro mnohé evropské státy. 

Dnes NATO posouvá laťku ještě výš – na 5 % do roku 2035. Jenže ne všichni jsou připraveni skočit. Španělsko, jedna z klíčových zemí aliance, si vyjednalo určitou volnost a místo plného závazku volí „národní cestu“.

Nový cíl NATO: Pět procent jako nová norma?

Na summitu v Haagu, který proběhl 24.–25. června 2025, NATO schválilo nový ambiciózní cíl: do roku 2035 mají členské státy vynakládat na obranu 5 % svého HDP. Z toho 3,5 % má směřovat na přímé vojenské schopnosti, zatímco 1,5 % pokryje širší bezpečnostní oblasti, jako je kybernetická obrana nebo ochrana kritické infrastruktury. Jde o dramatický skok oproti dosavadnímu cíli 2 %, který mnohé země – včetně Španělska – stále nedosahují. Pro srovnání, v roce 2014, kdy byl původní cíl stanoven v reakci na ruskou anexi Krymu, většina evropských států vynakládala na obranu sotva polovinu této částky.

Proč takový posun? Geopolitické napětí, zejména pokračující konflikt na Ukrajině a rostoucí agresivita Ruska, tlačí alianci k větší připravenosti. K tomu se přidává dlouholetý tlak ze strany USA, kde Donald Trump opakovaně kritizuje Evropu za nedostatečné výdaje. Jenže ne všechny země mají stejnou startovní pozici. A právě tady začíná příběh Španělska.

Španělsko: Flexibilita místo závazku

Španělsko v roce 2024 vynakládalo na obranu pouhých 1,24 % HDP. To je daleko nejen od nových 5 %, ale i od dosavadních 2 %. Premiér Pedro Sánchez sice oznámil plán zvýšit výdaje na 2,1 % HDP do konce roku 2025, ale to je pořád jen zlomek nového cíle. Přinejmenším v absolutních číslech to znamená navýšení o více než 10 miliard eur, což není zanedbatelná částka. Přesto Španělsko na summitu v Haagu vyjednalo flexibilitu – v závěrečné deklaraci stojí, že „spojenci se zavazují“, nikoli pevné „zavazujeme se“. Tento drobný jazykový posun dává Madridu prostor pro vlastní tempo a přístup až do roku 2029.

Proč Španělsko tlačí na brzdu? Podle Sáncheze by skok na 5 % HDP měl „nerovnovážné a škodlivé dopady“ na sociální politiku a veřejné služby. Jinými slovy, Madrid nechce obětovat sociální soudržnost na oltář obrany. Fiskální úřad Španělska (AIReF) navíc varuje, že i menší navýšení výdajů může zvýšit deficit a státní dluh, pokud se nezvýší daně nebo neprovedou škrty jinde. A to je v zemi, kde se HDP v roce 2025 odhaduje na růst o 2,5 %, politicky citlivá otázka.

Jednota, nebo rozkol?

Jak na španělskou „výjimku“ reagují ostatní? Generální tajemník NATO Mark Rutte podpořil flexibilitu, zdůraznil však potřebu jednoty. Naopak státy jako Polsko nebo Estonsko, které už teď investují nadprůměrně, kritizují pomalé tempo některých spojenců. Český expert Jan Jireš z Ministerstva obrany ČR k tomu dodává: „Neexistuje žádná formální výjimka. Všichni máme stejný závazek, rozdíl je jen v praktickém naplňování a časovém rozvržení.“ Jinými slovy, Španělsko není zcela mimo hru, ale hraje podle vlastních pravidel.

A co na to USA? Donald Trump, dlouholetý kritik nízkých evropských výdajů, opět vyzývá k větším investicím. Ironií zůstává, že ani Spojené státy nejsou vázány pevným závazkem k 5 %. Je tedy otázkou, zda je tlak na Evropu spravedlivý, nebo jen politickou hrou. Přesto diplomatické zdroje NATO, jak uvádějí evropská média, vidí dohodu jako nutný kompromis. Přílišná tolerance však může podle některých poškodit princip sdílení břemene – základní pilíř aliance.

Lze odhadovat, že Španělsko bude pokračovat ve svém závazku 2,1 % HDP a využije vyjednanou flexibilitu k vlastní strategii. NATO mezitím plánuje vyhodnotit plnění cílů v roce 2029, přičemž bude zohledňovat jak bezpečnostní situaci, tak ekonomické možnosti jednotlivých států. Není vyloučeno, že další země požádají o podobnou volnost. A co když ano? Nebude to první ani poslední kompromis v historii aliance. Jak dlouho ale může NATO fungovat, když každý hraje podle svých not?

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Josef Neštický 


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.