Vladimir Putin rád mluví o „boji za suverenitu“. Jenže zatímco ruské tanky pomalu postupují ukrajinskými poli, Moskva ztrácí něco mnohem cennějšího než pár vesnic v Donbasu – svou ekonomickou nezávislost. A hlavním příjemcem není Západ, ale Peking.
Když se partner stane pánem
Čísla jsou alarmující: zatímco před válkou mířilo do Číny jen 16 % ruského exportu, dnes už je to 30 %. Dovoz z Číny vzrostl na 35 %. Evropa? Ta se propadla z poloviny obchodního obratu na zlomek – podle různých zdrojů mezi 8 a 15 %, v každém případě jde o dramatický pokles. Rusko se tak ocitlo v pasti vlastní výroby: exportuje suroviny, dováží hotové výrobky. A čínské juany nahradily dolary a eura – z necelých 2 % obchodních transakcí před invazí na 40 % v současnosti.
Moskva se snaží tuto závislost zlehčovat. „Putin situaci nevnímá jako ohrožení ruské suverenity a podle toho také jedná,“ vysvětluje Dumitru Minzarari z Baltské obranné akademie. Realita je ovšem jiná. Rusko prodává ropu a plyn Číně se slevou, čínská auta zaplavují moskevské ulice a bez čínských komponentů pro drony by Kreml nemohl bombardovat ukrajinská města.
Ekonomika na válečné dráze
Válka spolkla v roce 2025 přes 13,5 bilionu rublů – víc než 6 % celého HDP. Před invazí to byla sotva čtvrtina. Úrokové sazby vyletěly jednu chvíli na rekordních 21 %, inflace trvale přesahuje cílových 4 % centrální banky. V prosinci sice sazby klesly na 16 %, ale to spíš vyvolává otázky, nakolik je centrální banka ještě nezávislá.
A pak je tu dluh. V prosinci 2025 se Rusko poprvé zadlužilo v čínské měně – půjčilo si 20 miliard jüanů (2,83 miliardy dolarů) s úroky 6–7 %. Moskva plánuje nahradit splatné dolarové a eurové dluhopisy právě čínskými. Rusko se stává finančně závislým na Pekingu.
Čína si hlídá vlastní zájmy
Peking sice Moskvu podporuje, ale rozhodně ne bezhlavě – dodává komponenty pro drony, těžké zbraně však ne. Putinovy jaderné hrozby? Ty otevřeně odsuzuje. A hlavně – udržuje si mnohem hodnotnější ekonomické vztahy se Západem. Přímé čínské investice do Ruska zůstávají nízké, Peking se nechce spálit.
Navíc si Čína tiše buduje vliv ve Střední Asii, kterou Kreml považuje za svůj dvorek. Během návštěvy Kazachstánu a Uzbekistánu v roce 2022 Si Ťin-pching opakovaně zdůrazňoval podporu suverenity a územní celistvosti středoasijských republik. Plánovaný plynovod Síla Sibiře 2, který měl přesměrovat ruský plyn na východ, visí ve vzduchu – Gazprom tvrdí, že je schválen, Peking mlčí.
Sankce začínají bolet
Západní sankce začínají bolet. V říjnu 2025 EU, Británie a USA zařadily na černou listinu dva největší ruské ropné giganty – Lukoil a Rosněfť. Několik čínských státních ropných společností okamžitě pozastavilo nákupy kvůli riziku sekundárních sankcí. A pak přišel Donald Trump: 2. února 2026 oznámil dohodu s Indií, která zastaví dovoz ruské ropy výměnou za úlevy od amerických cel.
Ruská ekonomika v roce 2026 prakticky stojí – růst HDP se pohybuje mezi 0 a 1 %. I ministr Rešetnikov už musel přiznat, co je dávno vidět: úrokové sazby dusí firmy a investice se zastavily. Výdaje na obranu a bezpečnost tvoří 38 % státního rozpočtu. Civilní sektory stagnují.
Suverenita za pár vesnic?
Putin tvrdí, že bojuje za nezávislost Ruska. Realita je paradoxní: každý den války Moskvu svazuje těsněji s Pekingem. Čína získává levnou ropu, loajálního odběratele svých výrobků a geopolitického spojence proti Západu. Rusko získává… co vlastně? Pár kilometrů zdevastované ukrajinské půdy a ekonomiku na pokraji vyčerpání. Jak dlouho může Kreml popírat ekonomické zákony? A co se stane, až Peking začne požadovat víc než jen slevy na ropu?
Zdroj info: The Kyiv Independent
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
