Chemici bijí na poplach: ETS může zničit evropský průmysl

Krize, nebo taktika?

Ve středu se v Antverpách sešli šéfové chemických koncernů s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Jejich poselství bylo jasné: systém obchodování s emisemi (ETS) musí být zmírněn, nebo Evropa přijde o jeden ze svých největších průmyslových sektorů.

Jde přitom o obor zaměstnávající přes milion lidí. Jenže od roku 2023 zavřelo více než dvacet velkých závodů, o práci přišlo 30 tisíc lidí a investice se propadly o osmdesát procent. Oborová asociace CEFIC – jedna z nejvlivnějších lobbistických skupin v Bruselu – varuje, že v příštích pěti letech může zmizet dalších 200 tisíc pracovních míst.

„Naši konkurenti v zahraničí nečelí srovnatelným ETS režimům,“ říká Markus Steilemann, šéf německého Covestro. Firmy dnes platí kolem osmdesáti eur za tunu vypuštěného CO₂ a do roku 2039 by měly emise úplně ukončit. To je podle průmyslu nereálné.

Když se zelená politika střetne s realitou

Systém obchodování s emisemi funguje už 21 let a pokrývá téměř polovinu unijních emisí. Je to základní kámen evropské klimatické politiky – přesně ten typ nástroje, který má nutit průmysl hledat čistší zdroje energie. Pro ekologické aktivisty je nedotknutelný.

Jenže letos má být legislativa revidována a tlak na její oslabení sílí. Rakouský kancléř Christian Stocker minulý týden prohlásil: „Být zelenější nemůže být náš cíl, protože to znamená být chudší.“ Podobně mluví i další politici z řad Evropské lidové strany, do níž patří i von der Leyenová.

Pokud by ETS byl výrazně oslaben, šlo by o největší ústupek od zelené politiky od začátku druhého mandátu von der Leyenové.

Co chtějí chemici konkrétně?

CEFIC loni v létě zveřejnil seznam požadavků: bezplatné emisní povolenky, delší časový horizont pro ukončení emisí a možnost započítávat kredity za odstraňování uhlíku. Markus Kamieth, šéf největší evropské chemičky BASF a zároveň prezident CEFIC, nedávno označil současnou podobu ETS za „zastaralou“.

Německo, Itálie, Česko a Slovensko už naznačily ochotu ke změnám. Italská průmyslová asociace Confindustria navrhla rozsáhlou reformu systému. „V hluboce změněném geopolitickém kontextu ETS odhalil všechna svá omezení,“ uvedl její prezident Emanuele Orsini.

Obránci systému ale tvrdí, že problém není v příliš přísných pravidlech, ale v pomalé dekarbonizaci. Klíčem má být elektrifikace průmyslu – tedy nahrazení fosilních paliv čistou elektřinou. Což zní dobře v teorii.

Elektřina, která tu není

Chemický průmysl spotřebovuje obrovské množství energie. Takzvané parní krakování – proces, při kterém se ropa nebo plyn zahřívá na téměř tisíc stupňů Celsia – běží nepřetržitě a patří k energeticky nejnáročnějším výrobám v Evropě. Přechod na elektrické krakování by vyžadoval masivní dodávky čisté elektřiny. Kterou Evropa zatím nemá.

„Pokud nemůžete získat obnovitelnou elektřinu ze sítě, musíme si ji zajistit sami,“ říká Peter Vanacker, šéf LyondellBasell. Jenže i to vyžaduje podporu z Bruselu – a ta přichází pomalu.

Uhlíkový únik, nebo výmluva?

Průmysl argumentuje takzvaným „carbon leakage“ – rizikem, že výroba odejde do zemí s volnějšími pravidly. Právě proto EU původně poskytovala bezplatné emisní povolenky. Teď je ale postupně ruší a nahrazuje je uhlíkovým clem na dovoz. Chemikálie ale pod toto clo nespadají. A důkazy? BASF právě staví svou dosud největší investici – chemický megakomplex za deset miliard eur. V Číně.

Tatiana Santos z Evropského environmentálního úřadu tvrdí, že odpovědí by neměla být deregulace. „Nemůžeme soutěžit s Čínou nebo USA v nižších standardech.“ Jenže Peter Huntsman, šéf chemičky Huntsman, to vidí jinak: „Kdy je čas ustoupit a zeptat se, jestli vůbec něčeho dosahujeme? Chemický průmysl nemá deset let.“

Evropa stojí před dilematem: buď ustoupí od svých klimatických ambicí, nebo riskuje, že ztratí jeden z pilířů svého průmyslu. Zelená transformace má smysl jen tehdy, pokud ji dokážeme ekonomicky unést.

Zdroj info: Politico.eu

Autor: Petr Poreba

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT