Vzácné zeminy, klíčové prvky moderní technologie, se staly ústředním bodem napětí mezi USA a Čínou. Čína, která ovládá přes 90 % světového zpracování těchto surovin, čelí obviněním z ekonomického vydírání, zatímco USA hledají cesty k soběstačnosti. Proč právě tyto prvky, které nejsou tak „vzácné“, jak jejich jméno naznačuje, vyvolávají takovou bouři?
Vzácné zeminy zahrnují 17 chemických prvků, od lanthanů po yttrium, s unikátními magnetickými a optickými vlastnostmi. Nejsou v přírodě extrémně vzácné, ale jejich těžba a zpracování jsou náročné, nákladné a ekologicky citlivé. Používají se v elektromobilech, větrných turbínách, smartphonech i vojenských zařízeních. Bez nich by naše zelená revoluce zůstala jen snem. Čína drží nejen 70 procent globální těžby, ale především klíčovou část – zpracování do finálních magnetů.
Od kvót k licenčním bitvám
V roce 2010 Čína ovládala 97 procent trhu a omezila exportní kvóty. Ceny vyskočily, svět se otřásl. USA, EU a Japonsko se obrátily na Světovou obchodní organizaci (WTO), která v roce 2014 čínská omezení označila za nelegální. Čína kvóty formálně zrušila, ale licenční systém zůstal – jako skrytá síť, která umožňuje kontrolu bez přímého porušení pravidel.
Pod Trumpovou érou v letech 2017–2021 se spor přelil do širší obchodní války. Spekulovalo se o čínských odvetách, ale teprve v roce 2020 Trumpova administrativa vyhlásila nouzový stav kvůli závislosti na dovozu kritických surovin. Biden pokračoval investicemi do domácí produkce. A teď přichází nová eskalace: Čína zpřísnila licenční systém na export vzácných zemin a technologií zpracování, což je přímá reakce na americká cla a omezení v oblasti čipů
Dominance a snaha o diverzifikaci
Dnes je situace napjatá. Čína nejen omezuje dodávky do USA, ale rozšiřuje kontrolu i na produkty zpracované mimo své hranice. USA, které v roce 2024 vytěžily 45 000 tun oxidů vzácných zemin, stále dovážejí 80 procent své spotřeby z Číny. Reakce? Americké ministerstvo obrany v červenci investovalo 400 milionů dolarů do MP Materials, provozovatele dolu Mountain Pass. Australská Lynas staví závod v Texasu. Přesto závislost trvá.
Evropa se na vše dívá s obavami. Jsme závislí na dovozu, kde Čína hraje první housle. EU plánuje do roku 2030 těžit 10 procent, zpracovávat 40 procent a recyklovat 25 procent kritických surovin doma. Pro Česko to znamená reálné výzvy. Náš automobilový průmysl, včetně Škody Auto a dodavatelů jako CLEPA, čelí vyšším cenám a riziku zpoždění výroby. Nejistota dodávek ohrožuje konkurenceschopnost. Naštěstí přichází impuls: Česko zvažuje těžbu lithia na Cínovci, což by mohlo posílit naši surovinovou nezávislost. Jsme v tom společně – evropská diverzifikace je naše šance.
Pohledy aktérů
Čína obhajuje své kroky jako ochranu národní bezpečnosti a životního prostředí – po letech ekologických škod v těžbě to zní logicky. „Máme právo regulovat naši strategickou surovinu.“ USA to vidí jako hrozbu, ekonomickou zátěž a riziko manipulace trhu. Odborníci varují před „ekonomickým šachem“, kde Čína používá monopol jako zbraň. Evropané? Vidíme riziko, ale i příležitost k autonomii. Proč bychom měli být rukojmími velmocí?
Všechny tyto pohledy se protínají v jednom: vzácné zeminy nejsou jen surovina, ale klíč k technologické nadvládě. Jejich dominance dává Číně vyjednávací sílu, zatímco obavy USA z „nepřátelského dodavatele“ pohánějí eskalaci.
Pokračující napětí by mohlo vést k „technologické studené válce“ s vyššími restrikcemi. Nebo diverzifikace: nové doly v Austrálii a Africe a rozvoj recyklace v USA a EU.
Do roku 2030 bude ale všechno záviset na geopolitice.
Zdroj info: Fool.com.au, Forbes
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
