USA otevírají Saúdům cestu k jaderné energii – bez pojistek

Dohoda bez brzd

Trumpova administrativa vyškrtla z návrhu dohody podle článku 123 zákona o atomové energii dvě zásadní podmínky. Saúdská Arábie nebude muset přijmout Dodatečný protokol, který uděluje Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE) právo provádět neohlášené kontroly kdekoli a kdykoli. A co víc – dokument otevírá cestu k vlastnímu programu obohacování uranu. Tedy k procesu, který stojí mezi civilním využitím atomu a výrobou bomby.

Podle kopie dokumentu, kterou získala agentura Reuters, má dohoda postavit americký průmysl do centra saúdskoarabského jaderného rozvoje. Logika? Když u toho budou naše firmy, budeme mít kontrolu. Text sice zmiňuje „dodatečná opatření k nejcitlivějším oblastem potenciální jaderné spolupráce“ – včetně právě obohacování a přepracování vyhořelého paliva – ale konkrétní mechanismy chybí.

Kelsey Davenportová z Arms Control Association to formuluje opatrně, ale jasně: přístup Trumpovy administrativy „vyvolává obavy, zda pečlivě zvážila rizika šíření jaderných zbraní nebo precedens, který tato dohoda může vytvořit“. Kongres by podle ní měl zkoumat nejen dopady pro Saúdskou Arábii, ale i vzor, který dohoda nastaví pro budoucnost. Protože vzory mají v mezinárodní politice nepříjemnou vlastnost – šíří se rychle.

Jaderný závod na Blízkém východě

Saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán to v roce 2023 řekl bez obalu: „Pokud Írán získá jadernou zbraň, musíme ji dostat my.“ Důvod? Bezpečnost a rovnováha sil v regionu. Saúdská Arábie je sice signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, ale její ambice vstoupit do klubu jaderných mocností jsou zřejmé. A teď dostává klíče od dveří.

Paradox je v tom, že dohoda se rýsuje právě v době, kdy jednání o obnovení íránské jaderné dohody dosáhla kritického bodu. Původní Společný komplexní akční plán z roku 2015 fakticky vypršel v říjnu 2025. Nová jednání, mediovaná Ománem, přinesla zatím jen „pozitivní signály“ – tedy nic konkrétního. Pokud Írán skutečně vyvine jadernou zbraň, Saúdská Arábie ho podle všeho bude následovat. A pak? Turecko, Egypt, možná i další. Blízký východ jako dominový efekt.

Kongres jako poslední brzda

Trumpova administrativa může předložit finální text dohody Kongresu už 22. února. Pokud do 90 dnů Senát ani Sněmovna reprezentantů nepřijmou rezoluci odmítající smlouvu, vstoupí automaticky v platnost. Zákonodárci mají tedy poslední šanci zasáhnout – ale budou chtít?

Zajímavé je, že mezi kritiky dohod bez pojistek patřil i současný ministr zahraničí Marco Rubio – v době, kdy působil v Senátu. Stejně tak mnozí demokraté i část republikánů dlouhodobě trvali na tom, že jakákoli dohoda musí obsahovat zákaz obohacování a právo na neohlášené inspekce. Teď se ukáže, jestli to mysleli vážně, nebo to byla jen rétorika pro voliče.

Administrativa argumentuje, že zapojení amerických firem do saúdskoarabského programu samo o sobě zajistí bezpečnost. Jenže co když ne? Co když se Rijád rozhodne jít vlastní cestou, jakmile získá know-how? A co když se precedens rozšíří dál?

Konec éry pojistek?

Spojené státy se rozhodly vsadit na ekonomickou logiku – americké firmy dostanou lukrativní zakázky, Saúdská Arábie získá jadernou energii, a tím pádem prý i kontrolu. Ale precedens, který tato dohoda vytváří, může být nebezpečnější než samotná smlouva. Pokud největší světová mocnost upustí od standardů, které sama desítky let prosazovala, proč by je měly dodržovat ostatní? Svět sleduje nejen to, co si dohodne Washington s Rijádem. Sleduje, zda éra jaderných pojistek právě nekončí. A jestli ano, co přijde potom.

Zdroj info: Reuters

Autor: Josef Neštický 

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT