Aliance se po letech reaktivního přístupu zamýšlí nad proaktivní obranou. Admirál Giuseppe Cavo Dragone, šéf vojenského výboru NATO, naznačil, že preventivní úder by mohl být v některých případech vnímán jako obranná akce.
Když odstrašování nestačí
Evropa čelí bezprecedentní vlně ruských hybridních útoků. Kybernetické operace, sabotáže kritické infrastruktury, dezinformační kampaně — Rusko útočí všemi dostupnými prostředky kromě přímého vojenského střetu. Analytici zaznamenávají dramatický nárůst těchto aktivit od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu.
„Jsme reaktivní. Být agresivnější nebo proaktivní je něco, o čem přemýšlíme,“ řekl admirál Cavo Dragone pro Financial Times. Přinejmenším v kybernetickém prostoru by NATO rádo přešlo od obranného postoje k aktivnějšímu působení. Jenže jak přesně má vypadat „preventivní úder“ v digitálním světě? A kdo ho má provést?
Baltic Sentry jako vzor
NATO poukazuje na misi Baltic Sentry jako na úspěšný příklad odstrašování. Po sérii incidentů s poškozenými podmořskými kabely v Baltském moři v letech 2023 a 2024 aliance nasadila lodě, letadla a námořní drony k monitorování kritické infrastruktury. „Od začátku Baltic Sentry se nic nestalo. To znamená, že odstrašování funguje,“ tvrdí Cavo Dragone.
Ne všechny případy ale končí tak dobře. Finský soud nedávno zamítl případ plavidla Eagle S — ruského tankeru podezřelého z poškození několika podmořských kabelů — protože k incidentu došlo v mezinárodních vodách. Právní vakuum v těchto oblastech fakticky komplikuje stíhání podobných případů.
Právní labyrint a politická realita
Tady narážíme na jádro problému. NATO může diskutovat o agresivnější strategii, ale musí se vypořádat s právními a jurisdikčními omezeními. Kdo má pravomoc provést kybernetický protiútok? Podle jakých pravidel? A co když se členské státy neshodnou na tom, co ještě je obrana a co už útok?
„Být agresivnější na našeho protivníka by mohlo být možností. Otázky jsou: právní rámec, jurisdikční rámec a kdo konkrétně to bude dělat?“ řekl Cavo Dragone.
Finská ministryně zahraničí Elina Valtonen přitom varovala, že spojenci „by neměli být hysteričtí“ a měli by důvěřovat stávajícím mechanismům. Jenže právě ty se ukazují jako nedostatečné. Ruské hybridní útoky se podle analytiků blíží k bodu, kdy by mohly způsobit značné ztráty na životech, nebo vážné ekonomické škody.
Česko v první linii
Česká republika se opakovaně stala terčem ruských hybridních operací. Od kybernetických útoků na vládní instituce přes dezinformační kampaně až po podezření ze sabotáží. NATO sice posílilo vojenskou přítomnost v pobaltských státech a Polsku, ale hybridní hrozby nerespektují geografické hranice.
Jak zabránit budoucím útokům? Cavo Dragone to shrnul jasně: „Jak je odstrašení dosaženo — to je něco, co musíme hluboce analyzovat, protože v budoucnu by na to mohl být ještě větší tlak.“
NATO ví, že musí něco změnit. Jestli se ale dokáže dohodnout na konkrétních krocích dřív, než Rusko znovu udeří, to ukáže čas. A ten, jak ukazují poslední roky, rozhodně nehraje v náš prospěch.
Zdroj info: The Kyiv Independent
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
