Zatímco Západ doufal, že sankce ochromí ruský zbrojní průmysl, realita vypadá jinak. Válka na Ukrajině se stala pro ruské zbrojovky tím nejlepším obchodním modelem – domácí poptávka pohltila vše, co export ztratil. Jenže pod povrchem se rýsují trhliny, které žádné státní zakázky nezacelí.
Když sankce nestačí
Mezinárodní sankce skutečně způsobily nedostatek komponentů a téměř zastavily ruský export zbraní. Přesto se výrobcům daří – přinejmenším na papíře. Sergej Čemezov, šéf státního zbrojního gigantu Rostec, v červnu 2024 hrdě hlásil výrazný nárůst produkce: tanky a lehce obrněná vozidla plus 10 procent, munice pro konvenční dělostřelectvo plus 30 procent, pro raketomety dokonce plus 70 procent. Zní to impozantně. Rusko přeorientovalo celou ekonomiku na válečné potřeby.
Boom, který se rozpadá
Ruský zbrojní průmysl se potýká s tím, čemu analytici říkají „systémová krize“. Masivní státní zakázky sice udržují továrny v chodu, ale ministerstvo obrany platí se zpožděním. Výsledek? Finanční paralýza a dluhová spirála. Firmy vyrábějí, ale peníze nevidí.
Přidejme k tomu vyčerpání trhu práce. Ruský obranný sektor narazil na limity v oblasti lidských zdrojů – nabízené platy klesají, výroba stagnuje. V říjnu 2024 sice meziročně vzrostla výroba tanků a bojových vozidel o 41 procent a produkce zbraní a střeliva o 19 procent, ale tempo růstu zpomaluje. Když nemáte koho zaměstnat a technologie zaostávají, čísla přestávají růst.
Globální kontext: Evropa zbrojí
Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI) dosáhly globální příjmy zbrojních firem v roce 2024 rekordních 679 miliard dolarů – nárůst o 5,9 procent. Poptávka je poháněna válkami na Ukrajině a v Gaze a přezbrojováním Evropy.
Zajímavé je, že dvě společnosti více než zdvojnásobily své zisky: česká Czechoslovak Group, hlavně díky pražské muniční iniciativě pro Ukrajinu, a SpaceX Elona Muska, která se poprvé dostala do žebříčku Top 100 zbrojních firem. Z 26 evropských společností v Top 100 jich 23 vykázalo růst příjmů. Evropa zakládá nové továrny, kupuje firmy, rozšiřuje výrobní linky.
Jenže i tady se rýsují problémy. Čínská omezení exportu surovin mohou brzdit evropské přezbrojení. A pak jsou tu zpoždění a překročené rozpočty – americká F-35 se dodávala v roce 2024 s průměrným zpožděním 238 dní na kus.
Paradox prosperity
Ruský zbrojní průmysl tedy prosperuje, ale zároveň se rozpadá. Státní zakázky rostou, ale platby váznou, lidé chybí a technologie zaostávají. Export, kdysi důležitý pilíř, téměř zmizel.
Plánované vojenské výdaje Ruska na rok 2025 dosahují 13,2 až 15,5 bilionu rublů, tedy 6,2 až 7,2 procent HDP. To je obrovská suma. Jak dlouho vydrží ekonomika v tomto režimu? A co se stane, až válka skončí a domácí poptávka opadne?
Ruský zbrojní průmysl možná vypadá jako vítěz sankcí. Ve skutečnosti je to pacient na umělém dýchání – státní zakázky ho udržují naživu, ale dlouhodobá prognóza není růžová.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
