Evropa se ocitla v situaci, kterou ještě před měsícem považovala za nepravděpodobnou. Íránský režim otevřeně hrozí útoky na evropská města, pokud se kterákoli země připojí k americké vojenské operaci na Blízkém východě. A nejde o prázdná slova – první drony už dopadly na Kypr, včetně britské základny RAF Akrotiri. Otázka už nezní, zda je hrozba reálná, ale jak moc jsme na ni připraveni.
Od varování k realitě
Když íránský mluvčí ministerstva zahraničí Esmail Baghaei prohlásil, že jakákoli podpora amerických úderů bude považována za „akt války“, nebyla to diplomatická rétorika. Byl to vzkaz. Británie, Francie a Řecko na něj reagovaly vysláním stíhaček, válečných lodí a vrtulníků na Kypr. Rumunsko posílilo ostrahu amerického raketového štítu v Deveselu. Generální tajemník NATO Mark Rutte varoval, že Írán představuje hrozbu sahající hluboko do Evropy – nejen kvůli raketám, ale i kvůli desetiletím teroristických útoků na evropské půdě.
Přinejmenším pro jihovýchodní Evropu už nejde o abstraktní scénář. Írán disponuje raketami typu Sejjil a Khorramshahr s doletem kolem 2000 kilometrů, což pokrývá Řecko, Bulharsko a Rumunsko. Pokud by Teherán nasadil lehčí hlavice, mohl by teoreticky zasáhnout i Berlín nebo Řím. Jenže rakety jsou jen část příběhu.
Drony a spící buňky
Íránská strategie nespoléhá na masivní raketové údery. Teherán investoval do dronů – zejména typů Shahed, které Rusové používají na Ukrajině, s doletem až 2500 kilometrů. Ty mohou létat nízko, vyhýbat se radarům a zasáhnout cíle napříč kontinentem.
Bezpečnostní experti varují před ještě prozaičtější hrozbou: koordinované útoky pomocí komerčních dronů by mohly ochromit civilní letiště nebo zasáhnout vojenské objekty. Levné, jednoduché, účinné. Íránské zpravodajské služby jsou v Evropě aktivní – v minulosti plánoval Teherán bombový útok na shromáždění íránské opozice v Paříži, stál za kybernetickými útoky na Albánii. Podezření z dalších operací v Nizozemsku, Belgii či Švédsku existují, i když ne všechny případy byly jednoznačně potvrzeny.
Co z toho plyne pro Česko?
Přímý raketový dosah na Prahu je nepravděpodobný. Ale to neznamená, že jsme mimo hru. V Česku žije kolem 1500 Íránců, bezpečnostní složky sledují situaci a premiér svolal Bezpečnostní radu státu. Hrozba není vojenská – je asymetrická. Kybernetické útoky na kritickou infrastrukturu, sabotáže, terorismus. Írán je považován za jednoho ze čtyř hlavních kybernetických protivníků Západu vedle Ruska, Číny a Severní Koreje.
Americké údery sice íránské kybernetické kapacity ochromily, ale západní zpravodajské služby očekávají odvetné akce. Experti z izraelské kybernetické firmy Check Point varovali, že scénář z Perského zálivu – kde Írán zaútočil na ropnou infrastrukturu – by se mohl opakovat v Evropě, pokud evropské země explicitně podpoří operaci USA a Izraele.
Evropa na rozcestí
Francie, Německo a Británie balancují mezi loajalitou k Washingtonu a snahou vyhnout se přímé konfrontaci. Nikdo nechce eskalaci, ale nikdo také nechce vypadat slabě. Problém je, že Írán nehraje podle stejných pravidel. Teherán vsadil na asymetrickou válku – politické, ekonomické a bezpečnostní náklady pro protivníky. A v tom je dobrý.
Evropská komisařka Henna Virkkunen zdůraznila potřebu monitorovat kybernetickou bezpečnost a kritickou infrastrukturu. Jenže monitorování nestačí. Írán nám připomíná, že geografická vzdálenost už není ochranou. A že hrozby v 21. století nepřicházejí vždy ve formě armád – někdy stačí dron, kód nebo spící agent. Jsme na to připraveni?
Zdroj info: politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
