Po patnácti letech nepřetržité vlády se Viktor Orbán ocitá v situaci, kterou nezažil – poprvé mu reálně hrozí porážka. Opoziční strana Tisza se v některých průzkumech dostává před jeho Fidesz, jiné naopak ukazují vedení Fideszu. Politici v takovém postavení obvykle sáhnou po osvědčeném receptu: najdou si vnějšího nepřítele. V Orbánově případě se jím stala Ukrajina.
Jen za poslední týdny označil několikrát zničenou zemi za „nepřítele“, obvinil ji z vydírání, klamu a zasahování do maďarských voleb. Dokonce nasadil armádu k ochraně energetické infrastruktury – prý před ukrajinskou hrozbou. Tohle není běžná předvolební rétorika. Tohle je politická zoufalost v akci.
Ropovod jako záminka
Záminkou se stal ropovod Družba – klíčová tepna ruské ropy do Maďarska a na Slovensko. Když ho koncem ledna poškodil ruský útok, Ukrajina mluvila o rozsáhlých opravách. Budapešť s Bratislavou ale mají jinou verzi: Kyjev prý dodávky blokuje záměrně.
Orbán reagoval bleskově. Zablokoval další balík unijních sankcí proti Rusku i půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur. Požadoval společnou maďarsko-slovenskou inspekci potrubí a zásah Evropské komise. A pak – poprvé po měsících – zavolal do Moskvy.
Satelitní snímky, které Budapešť zveřejnila jako důkaz funkčnosti ropovodu, Kyjev vyvrátil jednoduchou poznámkou: poškozené podzemní potrubí ze satelitu neuvidíte. Šéf Naftogazu Serhij Koreckij upřesnil, že zařízení hořelo deset dní a škody jsou vážné.
Když se z politiky stává divadlo
Orbánova strategie je čitelná: mobilizovat voliče proti vnějšímu nepříteli a zároveň spojit opozici s Kyjevem a Bruselem. Provládní média už roztočila teorii o spiknutí – prý Ukrajina, EU a maďarská opozice koordinují úsilí, aby do Budapešti dostali proukrajinskou vládu.
Lídr opozice Peter Magyar, čtyřiačtyřicetiletý bývalý insider Fideszu, se snaží Orbánovi nehrát do karet. Podporuje humanitární pomoc Ukrajině, odsuzuje ruskou agresi, ale odmítá dodávky zbraní či rychlé členství Kyjeva v EU. Nedávno dokonce navrhl, že s Orbánem osobně pojede zkontrolovat ropovod. „Pokud má věrohodné informace o reálné hrozbě, měl by přestat šířit paniku a místo toho informovat mě i partnery v NATO,“ vzkázal.
Maďarský expert na zahraniční politiku András Rácz to shrnuje jasně: Magyar sice zůstává opatrný, ale jeho hlavní sdělení je zřejmé – Maďarsko se chce vrátit k roli spolehlivého a konstruktivního partnera v EU. Konec éry Orbánových obstrukcí.
Zoufalství jako politická metoda
„Orbán je politicky zoufalý, a kvůli této zoufalosti je připraven na další eskalaci,“ říká Daniel Hegedüs z Institutu pro evropskou politiku. Pavel Havlíček z pražské Asociace pro mezinárodní otázky dodává, že maďarský premiér „zoufale prohrává“ a proto „vyhledává vnější konflikty“.
Po patnácti letech u moci si Fidesz zajistil, že volební hřiště nebude rovné. Kontroluje většinu médií, volební systém má nakloněný ve svůj prospěch. Hegedüs dokonce nevylučuje, že by Orbánova strana mohla manipulovat s volebním procesem natolik, aby výsledek ovlivnila – a zároveň obviňovat z podvodu Ukrajinu, EU a opozici.
Co bude dál?
Vztah mezi Orbánem a Kyjevem vstoupil do závěrečné fáze. Maďarský premiér už nemá co ztratit – a to z něj dělá nepředvídatelného hráče. Hegedüs navrhuje, aby Ukrajina urychlila opravy ropovodu a vyzvala Maďarsko k účasti na obnově infrastruktury. Tím by Orbánovi vzala vítr z plachet.
Jde tu ale o víc než jen maďarskou předvolební kampaň. Sledujeme test, jak daleko může populistický lídr zajít, když bojuje o politické přežití. A Ukrajina – země, která už čtyři roky čelí ruské invazi – se stala nástrojem v Orbánově domácí hře o moc.
Zdroj info: The Kyiv Independent
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
