Evropský průmysl si může na chvíli oddechnout. Čína po měsících napětí pozastavila některá z omezení vývozu vzácných zemin – a tentokrát se úleva vztahuje i na Evropskou unii. Jde o dočasné příměří v obchodní válce, která ohrožuje dodavatelské řetězce od automobilek po výrobce větrných elektráren. Ale co se stane za rok, až pozastavení vyprší?
Když Peking zatáhne za páku
Vzácných zemin je ve skutečnosti dost. Problém je, že je skoro všechny těží a zpracovává Čína. Ta kontroluje zhruba 70 % světové těžby a úctyhodných 90 % zpracovatelských kapacit. Jinými slovy: bez Pekingu se moderní technologie prostě nevyrábějí. Evropa dováží z Číny 85–90 % své spotřeby těchto kritických surovin – a když Si Ťin-pching v roce 2025 výrazně zpřísnil exportní kontroly, evropské firmy začaly přicházet o miliony.
Čínské ministerstvo obchodu zavedlo licenční systém pro vývoz specifických kovů a v říjnu rozšířilo omezení na dalších pět prvků vzácných zemin včetně technologií pro jejich těžbu a zpracování. Automobilový a elektrotechnický průmysl zareagoval nervózně – rostoucí ceny a nejistota v dodávkách znamenají přímé ohrožení výroby. Jak to shrnul jeden z komentátorů: „Čínský krok je namíření bazuky na dodavatelské řetězce celého svobodného světa.“
Diplomatické tání – nebo jen taktická pauza?
Pozastavení omezení na jeden rok přišlo po jednáních mezi Si Ťin-pchingem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Evropský komisař pro obchod Maroš Šefčovič vyjádřil přesvědčení, že úleva se vztáhne i na EU, a Evropská komise rychle spustila online nástroj pro registraci zasažených firem – aby se urychlilo vyřizování exportních licencí.
Jenže co z toho plyne? Že Peking má páku a ví, jak ji použít. Přinejmenším do konce roku 2026 si Evropa může oddechnout, ale dlouhodobé řešení to rozhodně není. Čína má vzácné zeminy, Blízký východ má ropu – a obojí se dá použít jako zbraň.
Evropa hledá cestu ven
Brusel si uvědomuje, že závislost na jednom dodavateli je luxus, který si nemůže dovolit. Akt o kritických surovinách, který EU přijala, stanovuje ambiciózní cíle do roku 2030: 10 % roční spotřeby má pocházet z vlastní těžby, 40 % ze zpracování v EU a 25 % z recyklace. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová navíc oznámila přípravu strategického rámce RESourceEU.
Zajímavé kroky se dějí i v Česku. Tým Miloslava Poláška z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR vyvinul a patentoval unikátní metodu recyklace neodymových magnetů – klíčové komponenty elektromotorů a větrných turbín. Jde o malý, ale symbolický signál: Evropa se snaží najít vlastní cestu.
Problém je, že cesta k soběstačnosti vede přes roky investic, výzkumu a budování infrastruktury. A zatímco Brusel plánuje, Peking jedná. Otázka tedy není, jestli Čína znovu zatáhne za páku – ale kdy.
Co přijde po roce klidu?
Pozastavení exportních omezení je vítanou zprávou pro evropské firmy, které už teď čelí finančním ztrátám. Ale je to jen oddálení nevyhnutelného? Čína si dlouhodobě buduje pozici globálního hegemona v oblasti kritických surovin – a vzácné zeminy jsou jen jedním z nástrojů. Evropa má rok na to, aby se připravila. Jestli ho využije, nebo promarní, ukáže budoucnost.
Zatím platí: „Jsme připraveni použít všechny nástroje, které máme,“ jak zní oficiální rétorika z Bruselu. Jenže které nástroje to vlastně jsou – a fungují i proti monopolu, který má desetiletí náskok?
Zdroj info: politico.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
