Český premiér Andrej Babiš se vrátil z kyperského summitu EU s jasným vzkazem: dohoda o novém sedmiletém rozpočtu Unie bude „extrémně těžká“ a letos se pravděpodobně nestihne. Předseda Evropské rady António Costa přitom usiluje o politickou shodu už do konce roku 2026. Mezi ambicemi Bruselu a realitou členských států zeje propast – a Česko se ocitá uprostřed sporu o peníze, priority a principy.
Méně peněz, víc problémů
Návrh Evropské komise na rozpočet pro období 2028–2034 počítá s poklesem prostředků pro Českou republiku o zhruba 20 procent. Praha by měla přijít o 220 miliard korun oproti současnému období. „Nevím, jak Komise přišla na to, že jsme tak zbohatli,“ reagoval Babiš ostře a označil návrh za „absolutně nepřijatelný“.
Problém není jen v absolutních číslech. Komise chce změnit i způsob, jakým se peníze rozdělují – odklonit se od dosavadního systému podle resortů. Pro Česko, které je dlouhodobě čistým příjemcem z unijního rozpočtu, to znamená nejistotu. A nejistota v evropských financích se rovná politickému riziku.
Klasický pat: plátci versus příjemci
Babiš situaci shrnul s typickou přímočarostí: „Čistí plátci nechtějí platit víc, čistí příjemci chtějí víc peněz a Komise chce nové zdroje.“ Evropská komise hledá cesty, jak navýšit příjmy – od zvýšení spotřební daně na tabák přes zdanění digitálních služeb až po daně z kryptoměn a online hazardu.
Tady narážíme na základní rozpor evropské integrace: každý chce silnou Unii, ale málokdo je ochoten za ni víc zaplatit. Vyjednávání o rozpočtu připomíná poker, kde všichni hráči drží karty blízko u těla a čekají, kdo první ukáže slabinu.
Boj o národní zájem
Pro Babiše je vyjednávání o rozpočtu především otázkou národního zájmu. „Dohodnout dostatečné finance pro ČR je hlavní úlohou naší vlády,“ zdůraznil na Kypru. Není to poprvé – český premiér se těchto jednání účastní už od roku 2018 a jeho rétorika zůstává konzistentní: méně ideologie, více pragmatismu.
Babiš nešetří kritikou ani samotné Komise. Místo nových společných půjček by raději viděl diskusi o výdajích evropských institucí, které považuje za vysoké a málo transparentní. „Málo se o nich mluví,“ poznamenal. Argument, který rezonuje nejen v Praze, ale i v dalších hlavních městech střední Evropy.
Realita versus ambice
António Costa chce dohodu do konce roku. Babiš říká, že se to nestihne. Kdo má pravdu? Pravděpodobně oba. Politická shoda možná přijde, ale bude to kompromis plný výhrad, výjimek a dodatečných protokolů. Takový je evropský způsob.
Vyjednávání o víceletém finančním rámci trvá roky a zapojují se do něj tři hlavní instituce – Komise, Rada a Parlament. Každá má jiné priority, jiný mandát i jiné důvody, proč říkat „ne“. Dokáže Evropa najít společnou řeč dřív, než jí dojde čas – a trpělivost?
Zdroj info: TASR
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
