Zatímco čtyři astronauti mise Artemis 2 právě dokončili historický oblet Měsíce, v Moskvě slaví 65. výročí letu Jurije Gagarina do vesmíru. Kontrast nemůže být výraznější. Země, která kdysi šokovala svět Sputnikem a vyslala prvního člověka na oběžnou dráhu, dnes v kosmickém závodě ztrácí nejen tempo, ale i směr.
Když se sen rozbije o měsíční povrch
Srpen 2023. Ruská sonda Luna-25 se zřítila na povrch Měsíce. Byla to první ruská lunární mise po 47 letech – a skončila fiaskem. O pár dní později, 23. srpna, úspěšně přistála indická sonda Čandrájan-3, která odstartovala ještě před ruskou misí. Pro Roskosmos, ruskou vesmírnou agenturu, to byla drahá facka. A zdaleka ne poslední.
Dnes Rusko stále hovoří o vlastní vesmírné stanici, kterou chce vybudovat v průběhu třicátých let. Jenže podobné plány se v Moskvě rodí už desítky let – a zatím bez realizace. Mezinárodní vesmírná stanice ISS, kde Rusové a Američané stále spolupracují, funguje už 27 let. Rusko sice oznámilo, že projekt opustí po roce 2028 a soustředí se na vlastní orbitální komplex ROSS s prvním modulem v roce 2027, ale skeptici mají důvod pochybovat.
Propad, který nejde přehlédnout
V roce 2025 uskutečnil Roskosmos pouhých 17 orbitálních startů. USA jich měly více než desetinásobek, Čína pětinásobek. Ruský vesmírný expert Georgij Triškin to formuluje přímo: odvětví se nachází ve fázi stagnace, sužované nadbytkem personálu, neúnosnými dluhy klíčových firem a podfinancováním ve všech oblastech.
Přinejmenším část problému lze přičíst válce na Ukrajině a západním sankcím, které Rusko izolují a vysávají prostředky do vojenského konfliktu. Ale to není celý příběh. Za studené války dokázal Sovětský svaz dominovat vesmírnému závodu i přes ekonomické tlaky. Dnes je situace jiná – systémové problémy jsou hlubší. Korupce, technologická stagnace, ztráta mezinárodních partnerství a nedostatek motivace zaměstnanců vytvářejí toxickou kombinaci.
Čína jako nový vzor?
Zatímco Rusko odkládá expedice a bojuje s dluhy, Čína razantně postupuje vpřed. V roce 2024 přivezla sonda Čchang-e 6 poprvé v historii vzorky z odvrácené strany Měsíce. Letos má Čchang-e 7 prozkoumat jižní pól a hledat vodní led. Peking plánuje vybudovat lunární výzkumnou základnu a vyslat na Měsíc posádku do roku 2030.
Rusko a Čína sice v roce 2025 podepsaly memorandum o společné výstavbě měsíční jaderné elektrárny do roku 2036, ale reálná váha partnerství je nejasná. Čína má centralizovaný, dobře financovaný program a spolupracuje s desítkami zemí – od Francie po Pákistán. Rusko má hlavně ambice a nostalgii.
Triškin navrhuje „nestandardní řešení“ – třeba dodávat technologie pro jaderné reaktory na měsíční základny. Atomový koncern Rosatom už oznámil plány na malé reaktory schopné autonomního provozu po dobu deseti let. To by mohla být cesta, jak zůstat relevantní.
Nostalgii na oběžnou dráhu nevystřelíte
Šedesát pět let po Gagarinově letu je jasné jedno: v kosmickém závodě nestačí slavná minulost. Ruský vesmírný program se nachází na křižovatce. Může se pokusit najít své místo – třeba právě v jaderných technologiích. Nebo může dál snít o vlastní stanici a marťanských expedicích, zatímco realita bude stále tvrdší.
Dokáže Moskva přestat žít z minulosti a začít stavět budoucnost? Nebo zůstane jen u nostalgických oslav a velkých slov?
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
