Norský generál Eirik Kristoffersen nedávno pronesl větu, která zní jako scénář z geopolitického thrilleru: Rusko by mohlo napadnout Norsko, aby ochránilo své jaderné zbraně. Ne proto, že by chtělo Oslo ovládnout. Ale proto, že na poloostrově Kola, pár desítek kilometrů od norské hranice, má Moskva soustředěnou podstatnou část svého jaderného arzenálu – a ten je podle Kristoffersena „to jediné, co Rusku ještě zbývá a co skutečně ohrožuje Spojené státy“.
Jde o paradoxní logiku: invaze jako obranný manévr. Jenže v kontextu současné arktické geopolitiky to není žádná science fiction.
Kola: jaderné srdce Ruska na severu
Poloostrov Kola je vojensky klíčový – najdete tam jaderné ponorky, pozemní rakety, letouny s jadernými hlavicemi. Právě odtud by Moskva vedla případnou „druhou vlnu“ jaderného úderu, pokud by došlo ke konfliktu s NATO. Pro Kreml je tahle oblast existenčně důležitá.
Norsko to ví. Kristoffersen, který stojí v čele norských ozbrojených sil od roku 2020, otevřeně přiznává, že Oslo „nevylučuje“ scénář, kdy by Rusko obsadilo část norského území, aby si zajistilo ochranný perimetr kolem svých jaderných kapacit. Nejde o klasickou expanzivní ambici jako na Ukrajině – jde o strategickou paranoiu.
Norsko se připravuje, i když doufá
Oslo na to reaguje konkrétně: zdvojnásobuje počet vojáků na hranici, staví novou brigádu Finnmark a sází na moderní výzbroj – střely s dlouhým doletem, ponorky. Připravuje dokonce plány na evakuaci civilního obyvatelstva. Ministr obrany Tore Sandvik opakovaně označuje Rusko za „největší bezpečnostní hrozbu“ pro zemi.
Přesto – a to je zajímavé – Norsko a Rusko stále udržují přímý kontakt. Koordinují záchranné mise v Barentsově moři, setkávají se na hranici, dokonce Kristoffersen navrhuje zřídit vojenskou horkou linku mezi Moskvou a Oslem. Podle něj se ruští piloti v arktickém vzdušném prostoru chovají „profesionálně a předvídatelně“, porušení vzdušného prostoru jsou spíše důsledkem GPS rušení než agrese. Norsko má strach, ale nepodléhá panice. Připravuje se na nejhorší scénář, přitom ale ponechává otevřené dveře k dialogu.
Trump, Grónsko a nová nervozita
Do celé situace vstupuje ještě jeden hráč: Donald Trump. Americký prezident nedávno prohlásil, že Čína a Rusko mají vojenské plány na Grónsko – což Kristoffersen označil za „velmi zvláštní“ tvrzení. Norské zpravodajské služby prý nic takového nevidí. Ruská aktivita v Arktidě míří jinam: na cestu do Atlantiku, ne na dánské území.
Kristoffersen také ostře reagoval na Trumpovo tvrzení, že spojenci NATO nebojovali v Afghánistánu na frontové linii. „Nemělo to smysl. Ztratili jsme tam deset Norů. Ztratil jsem tam přátele,“ řekl. A dodal suše: „Prezident by takové věci říkat neměl. Ale nikdy jsem ho v Afghánistánu neviděl. Neví, o čem mluví.“
Co z toho plyne?
Norsko dnes stojí v první linii nové studené války – doslova i obrazně. Jeho severní hranice se stala pomyslnou demarkační čarou mezi NATO a ruským jaderným impériem. A zatímco Západ řeší Ukrajinu, Blízký východ a Trumpovy výstřelky, Oslo tiše posiluje obranu, vyjednává s Rusy a připravuje se na scénář, který by ještě před pár lety zněl absurdně. Možná právě proto, že zní absurdně, by se mu mělo věnovat víc pozornosti.
Zdroj info: The Guardian
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
