Když Donald Trump začal mluvit o možném převzetí kontroly nad Grónskem, evropští lídři si najednou uvědomili, že spoléhat se na americký deštník možná nebyl ten nejlepší dlouhodobý plán. Na mimořádném summitu v lednu zazněla velká slova o „strategické nezávislosti“ a „vlastní cestě“. Teď přichází neformální schůzka v Alden Biesen, kde se má z rétoriky stát realita. A právě tady se ukazuje, že cesta k evropské samostatnosti vede přes staré, dobře známé příkopy.
Francie versus Německo: klasický žánr
Emmanuel Macron v úterním rozhovoru pro několik evropských novin předvedl, co umí nejlépe – velkou vizi. Společné evropské půjčky na obranu a průmysl, politika „kupujte evropské“, silná Evropa schopná čelit Washingtonu i Pekingu. Berlín odpověděl promptně: ne, děkujeme. Německá vláda dala jasně najevo, že společný dluh považuje za odvádění pozornosti od skutečného problému – nízké produktivity evropské ekonomiky.
Oproti loňsku se situace paradoxně ještě zkomplikovala. Kancléř Friedrich Merz se spojil s italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a místo společného dluhu prosazuje deregulaci a „nouzovou brzdu“ na novou legislativu z Bruselu. Francie chce víc Evropy, Německo s Itálií chtějí méně Bruselu. Severské a baltské země zase odmítají protekcionismus, který by podle nich jen přidal byrokracii tam, kde se Evropa snaží regulace odstraňovat.
Ty samé reformy leží na bruselských stolech už roky. Kapitálová unie, kterou podpořil i Mario Draghi jako klíčový krok k nezávislosti, nikam nepostoupila – členské státy chrání své bankovní sektory a nechtějí riskovat ztrátu kontroly nad národními finančními institucemi. Přinejmenším ironií osudu je, že právě ti, kdo reformy blokovali, teď volají po změnách nejhlasitěji.
Když se tank hádá s letadlem
Macron navíc pohrozil, že pozastaví francouzsko-německý program společného tanku, pokud Berlín bude dál blokovat pokrok na společném stíhacím letadle. Jinými slovy: dva největší hráči v Unii se hádají o zbrojní projekty v době, kdy by měli táhnout za jeden provaz.
Jenže právě tady je jádro pudla. Reformy, o kterých se teď mluví – dokončení jednotného trhu, kapitálová unie, společné obranné projekty – leží na stole roky, někdy i dekády. Každý souhlasí s cílem, nikdo se ale neshodne na cestě.
Trump v místnosti
Ne všichni chtějí riskovat vztahy s Washingtonem kvůli ochranářským evropským politikám. Někteří diplomaté doufají, že se vztahy s Trumpovou administrativou po grónské krizi vrátí do normálu. Macron ale varuje: „Když jsme opustili nejhorší fázi krize, objevila se zbabělá úleva. Po hrozbách a zastrašování Washington ustoupí a my si myslíme, že je po všem. Ale nemyslete si to ani na vteřinu… každý den přicházejí nové hrozby.“
Čtvrteční summit v Alden Biesen sice nevydá závazné závěry, ale nastaví politický směr pro Evropskou komisi. Dokáže sedmadvacítka překonat staré spory dřív, než ji realita donutí? Nebo budeme ještě dlouho sledovat, jak se Evropa hádá jestli má být víc evropská, nebo víc národní – zatímco svět kolem se rozhoduje bez ní?
Zdroj info: politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
