Ve snaze zefektivnit obnovitelné zdroje energie se přichází s různými nápady. Dokonce i ty na první pohled nesmyslné se mohou nakonec ukázat jako efektivní. Například fotovoltaické panely na oběžné dráze mají jednu velkou výhodu – nejsou zastíněny atmosférou, díky tomu mohou produkovat mnohem více elektřiny. Otázkou zůstává, jak ji dostat dolů?
Podobný princip popsal už Isaac Asimov ve sci-fi povídce Důvod v roce 1941, později s tímto konceptem pracovala v 70. letech NASA, která ji pro někoho možná překvapivě neodmítla úplně. Pouze konstatovala, že existují značné technologické a ekonomické překážky. Je pravda, že ty stále přetrvávají, ale současně s technologickým pokrokem se od 90. let objevují lidé, kteří věří, že je skutečně možné vybudovat solární elektrárnu na oběžné dráze.
Díky klesající ceně raket a čím dál efektivnějším solárním panelům by mohla taková vesmírná elektrárna být nejen efektivnější, ale také klesá cena jejího vybudování. Podle Michelle Hanlonové, právničky specializující se na vesmírné vědy z Mississippské university, by byl následný provoz po počáteční investici doslova zdarma.
Jak dostat energii na zemi?
Samotná konstrukce je ovšem tím menším problémem, protože ještě je potřeba dostat energii z oběžné dráhy na zemi. Představa drátů vysokého napětí vedoucí až z Vesmíru může být úsměvná, ale jinak naprosto absurdní. Jedním z reálných způsobů, jakým je možné přenášet energii přes atmosféru je mikrovlnný přenos. Během testů se podařilo přenést více než 2 000 wattů na vzdálenost 55 metrů, to je dost, aby se ohřála rychlovarná konvice. To se nezdá mnoho, ale někde se začít musí.
Dalším způsobem je posílat energii pomocí laserů zaměřených do sběrných bodů. Nemělo by jít o příliš silné lasery, „Naším cílem není postavit Hvězdu smrti,“ vtipkoval Curtis-Rouse, podle něj by osmažení vajec tímto paprskem zabralo nějakou dobu, navíc by měly být zajištěny, aby se v případě setkání s pevným objektem vypnuly.
Následné potíže
Pokud by se takový projekt osvědčil, stále existuje celá řada problémů. V první řadě bezpečí samotného přenosu. Jak by mohl přenos energie ovlivnit letadlový provoz, ptactvo a další objekty v atmosféře.
Dále existují obavy o prostor na samotné oběžné dráze. V současnosti plánované konstrukce mohou být kilometry i desítky kilometrů veliké. Je možné, že se státy navzájem dostanou do sporů, pokud by bylo třeba využití takové plochy oběžné dráhy.
Vyplatí se to?
Samotný nápad je lákavý. Možnost sbírat solární energiin ež se odrazí od atmosféry bez ohledu na počasí a denní dobu působí jako efektivní a zelený zdroj energie. Navíc možnost posílat tuto energii kamkoli na světě je velmi lákavá, proto o ní má zájem například americká armáda, která má energetické potřeby po celém světě.
Nicméně ztrátovost přenosu bude pravděpodobně obrovská a tak je třeba skutečně masivní vesmírná konstrukce. Dokonce v případě, kdy bude následný provoz téměř zdarma, se zdá počáteční investice jako obrovská. Odhady ohledně ceny této energie jsou tak naprosto nevypočitatelné. Od optimistických tezí, podle kterých cena energie klesne na zlomek té současné až po odhady, kdy by taková energie byla až 80krát dražší než pozemské alternativy. Tento výpočet může být obtížný především proto, že nejsme schopni říci, jak efektivní bude přenos energie.
V tuto chvíli je především zkoumána možnost přenosu, teprve poté budeme vědět víc o tom, zda by taková elektrárna mohla konkurovat současným pozemským.
Zdroj: BBC, The Guardian
Autor: Vojtěch Benda
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
