Když se podíváte na účet za elektřinu, možná si řeknete, že to není tak hrozné. Jenže když si uvědomíte, kolik z vaší výplaty vám zmizí na energiích ve srovnání s Němcem nebo Rakušanem, najednou to vypadá jinak. A přesně tohle ukazují čerstvá data Eurostatu: Česko má podle standardu kupní síly nejdražší elektřinu v celé Evropské unii.
Co znamená „podle kupní síly“?
PPS, neboli standard kupní síly, je taková pomyslná měna, která nám říká, jestli si za svou výplatu koupíte víc nebo míň než spotřebitel v Německu. A právě tady Česko propadá. V prvním pololetí letošního roku platily tuzemské domácnosti 39,16 PPS za 100 kilowatthodin – víc než kdokoli jiný v Unii. Polsko skončilo druhé s 34,96 PPS, Itálie třetí s 34,40 PPS. Na opačném konci žebříčku? Malta s 13,68 PPS, Maďarsko s 15,01 PPS.
V absolutních číslech to možná nevypadá dramaticky – průměrná cena elektřiny pro české domácnosti dosahovala 317,9 eur za megawatthodinu, což je srovnatelné s řadou západoevropských zemí. Problém je v tom, že naše mzdy nejsou srovnatelné. „Hlavním důvodem, proč jsou ceny elektřiny v Česku při přepočtu na kupní sílu nejvyšší v EU, je kombinace vysokých distribučních poplatků, daní a nízké úrovně mezd ve srovnání se západní Evropou,“ vysvětluje analytik XTB Jiří Tyleček.
Proč platíme tolik?
Odpověď není jednoduchá. Cena elektřiny se skládá ze dvou hlavních složek: neregulované (tržní cena elektřiny) a regulované (distribuce, přenos, daně). Zatímco velkoobchodní ceny elektřiny na evropských burzách se v posledních dvou letech stabilizovaly a dokonce klesly – pro rok 2026 se pohybují kolem 95,1 EUR/MWh – regulovaná složka roste. Energetický regulační úřad původně navrhoval zvýšení regulované části o 2,7 procenta na rok 2026, což vyvolalo vlnu nespokojenosti.
Další faktor? Regionální rozdíly v distribučních poplatcích. Podle toho, kde bydlíte, můžete platit výrazně odlišné částky – a to i při stejném dodavateli. Hlavní příčinou jsou rozdílné náklady na údržbu a modernizaci distribuční soustavy v jednotlivých oblastech.
A pak je tu ještě struktura českého energetického trhu. Významnou část elektřiny vyrábíme na export, prodáváme ji na evropských burzách, kde se cena určuje podle regionální poptávky a nabídky – ne podle toho, co potřebujeme doma. „Český trh s elektřinou je do značné míry ovlivněn strukturou výroby, která se vyznačuje větším podílem exportní produkce,“ dodává Tyleček.
Co z toho plyne?
Paradoxně se situace v absolutních číslech zlepšuje. Podle Energetického regulačního úřadu se očekává, že průměrná cena elektřiny pro české domácnosti v roce 2025 klesne o více než 10 procent. Velkoobchodní ceny jsou stabilní, trh se po energetické krizi uklidnil. Vláda dokonce plánuje snížit regulovanou složku ceny, což by mohlo vést k poklesu ceny pro domácnosti o zhruba 15,1 procenta.
Jenže to pořád neznamená, že budeme platit méně než zbytek Evropy – přinejmenším ne ve vztahu k tomu, kolik vyděláváme. Dokud se naše mzdy nepřiblíží západoevropským úrovním, nebo dokud se radikálně nesníží distribuční poplatky a daně, zůstaneme na špici žebříčku nejdražší elektřiny v EU. A to je pozice, o kterou opravdu nestojíme.
Zdroj info: Eurostat, ČTK
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
