Když americký ministr financí v říjnu uvalil sankce na ruský ropný gigant Rosněfť, v Berlíně vypukla panika. Německá vláda se ocitla v situaci, kterou se roky snažila oddalovat: musí rozhodnout, co udělá s rafineriemi, které patří Moskvě a zásobují palivem polovinu východního Německa. Dočasná výjimka ze sankcí platí jen do dubna 2026. A pak co?
Když se dočasné stává trvalým
Německá pobočka Rosněfti je jako host, který přišel na víkend a zůstal tři roky. V září 2022, krátce po ruské invazi na Ukrajinu, převzala německá vláda kontrolu nad Rosneft Deutschland GmbH formou nucené správy – tehdy jako dočasné opatření. Od té doby se tato „dočasnost“ prodlužuje každých šest měsíců. Naposledy do 10. března 2026.
Rafinerie ve Schwedtu, MiRo v Karlsruhe a Bayernoil ve Vohburgu představují zhruba 12 procent německé kapacity na zpracování ropy. Schwedt je obzvlášť citlivý: zásobuje Berlín včetně jeho letiště a čerpací stanice po celém východním Německu. Problém? S každým prodloužením nucené správy roste riziko, že ji soud zruší. Moskva už dala jasně najevo, že jakékoliv kroky považuje za „nucené vyvlastnění“ a pohrozila odvetnou reakcí. Německé firmy s investicemi v Rusku by mohly být první na ráně.
Trumpovy sankce jako katalyzátor
Nové americké sankce proti Rosněfti a Lukoilu situaci dramaticky zkomplikovaly. Berlín sice vyjednal šestiměsíční výjimku, ale ta je jen dočasná. Ministerstvo hospodářství intenzivně jedná s Washingtonem o trvalém řešení, zatím však bez jasného výsledku.
Michael Kellner, poslanec Zelených, který v minulé vládě dohlížel na Rosněfť, je přesvědčený: „Je to systémově důležité pro Německo. Vláda musí německou pobočku Rosněfti znárodnit, aby měla jistotu ohledně její budoucnosti.“ Kellner tvrdí, že už v roce 2024 projevily zájem o koupi rafinérií Katar a Kazachstán.
Dilema mezi právem a pragmatismem
Německo má od roku 2022 právní rámec, který v krajním případě umožňuje znárodnění energetických firem pro zajištění dodávek. Praktické provedení by však bylo složité. Základní zákon a mezinárodní smlouvy o ochraně investic vyžadují kompenzaci – a ta by mohla směřovat přímo do ruské státní pokladny.
Evropská unie směřuje k úplnému zastavení dovozu ruského plynu, ropy i jaderného paliva. Německo už dávno nekupuje ropu přímo z Ruska – rafinerie Rosněfti nyní zpracovávají kazašskou ropu. Jenže i ta teče ropovodem Družba, který kontroluje Moskva.
Berlín má několik možností: doufat v trvalou americkou výjimku, prodat rafinerie třetí straně, nebo je úplně znárodnit. První varianta je nejméně konfliktní, ale nejistá. Druhá naráží na nedostatek zájemců. Třetí by vyslala jasný politický signál Putinovi, ale mohla by podkopat důvěru investorů v Evropě.
Co z toho plyne?
Německá vláda se ocitla v pasti vlastního váhání. Tři roky odkládala definitivní řešení v naději, že se situace nějak vyřeší sama. Trumpovy sankce ji teď donutily jednat.
Dokáže Německo najít odvahu k definitivnímu řešení? Nebo bude nucená správa pokračovat dalších šest měsíců, a pak zase dalších, až jednoho dne nějaký soud celou konstrukci zruší?
Zdroj info: reuters.com
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
