Izraelsko-americká společnost Stardust Solutions nedávno získala 60 milionů dolarů na testování technologie, která by mohla znít jako z filmu o budoucnosti: rozptylování reflexních částic do stratosféry, aby planeta méně pohlcovala sluneční záření. Investoři vsadili na koncept, který má buď zachránit budoucí generace, nebo otevřít Pandořinu skříňku s nepředvídatelnými důsledky. Co tedy stojí za touto ambiciózní sázkou?
Když nestačí vypnout topení
Technologie, kterou Stardust Solutions vyvíjí, spadá do kategorie solárního geoinženýrství – konkrétně stratosférické aerosolové injektáže (SAI). Princip je v podstatě jednoduchý: zvýšit odrazivost Země tím, že do vysokých vrstev atmosféry vypustíte částice, které odrážejí část slunečního záření zpět do vesmíru. Jinými slovy, uměle zvýšit planetární albedo a tím snížit množství energie, která dopadá na zemský povrch.
Zní to elegantně. Problém je, že k dnešnímu dni zůstávají tyto technologie převážně ve fázi teoretického výzkumu a počítačového modelování. Stardust Solutions už sice provedla vnitřní testování a několik venkovních leteckých kontrol systému rozptylování, které zahrnovaly vypuštění částic, ale bez rozsáhlého nasazení. Plánované experimenty jsou stále v přípravné fázi a konkrétní termíny nejsou veřejně dostupné.
Investoři, jak sami uvádějí, „vkládají svou důvěru v koncept, že potřebujeme bezpečnou, odpovědnou a kontrolovanou možnost pro odraz slunečního světla.“ Nejde prý o zavedení schématu na ochlazení planety zítra – jde o to, dát budoucím generacím informace, které potřebují k tomu, aby učinily chytrou volbu. To zní rozumně. Otázka je, jestli budoucí generace budou mít na výběr, nebo jestli jim nějaká současná generace rozhodnutí už udělá.
Izraelská technologická magie a globální ambice
Není náhoda, že projekt vznikl právě v Izraeli. Země, která světu dala Iron Dome a desítky dalších technologických inovací. Přinejmenším v tomto případě ambice nechybí. Stardust Solutions se pouští do oblasti, kde téměř neexistují národní nebo mezinárodní zákony a dohody, které by regulovaly výzkum a nasazení technologií řízení slunečního záření (SRM). Startupy zaměřené na modifikaci slunečního záření čelí chybějící regulaci, etickým a společenským kontroverzím, technologické nejistotě a obtížím se získáváním financí. Že se Stardustu podařilo získat 60 milionů, je samo o sobě signál, že investoři očekávají vysokou návratnost a přístup k přelomovým technologiím s globálním potenciálem.
Vědecká komunita: nadšení nebo varování?
Výzkum v oblasti solárního geoinženýrství se v posledních letech zintenzivnil, ale zároveň se ozývají varovné hlasy. Otevřený dopis podepsaný stovkami klimatických vědců varuje před nečekanými a nebezpečnými následky solárního geoinženýrství. Ekologické organizace vnímají sluneční geoinženýrství jako potenciálně nebezpečnou a nejistou technologii.
V české společnosti panuje ohledně klimatického inženýrství značná rozpolcenost, přičemž třetina respondentů vnímá tyto technologie jako zoufalé vědecké řešení. Technologie odrážení slunečního záření se u nás setkávají se smíšenými a převážně skeptickými postoji veřejnosti.
Co z toho plyne?
Stardust Solutions stojí na rozhraní mezi vizionářstvím a riskantním experimentem. Šedesát milionů dolarů je velká suma, ale v kontextu globálního klimatického problému je to kapka v moři. Otázka není, jestli technologie funguje – to se teprve ukáže. Otázka je, jestli jsme jako civilizace připraveni na důsledky jejího nasazení. A jestli vůbec máme právo s planetou takto experimentovat. Možná je to skutečně pojistka pro budoucnost. Možná je to jen další důkaz, že když nevíme, jak zastavit topení, zkusíme aspoň otevřít okno. Jenže u planety není druhé okno.
Zdroj info: calcalistech.com, heatmap.news, solargeoeng.org, politico.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
