Americký prezident Donald Trump uvalil sankce na ruské ropné giganty a Evropa sleduje pokles nákupu ruské ropy i v zemích,tam, kde ještě před několika týdny dominovala. Jak je možné, že to, co se Bruselu nedařilo roky, Trump dokázal během několika měsíců?
Když Donald Trump v říjnu 2025 oznámil sankce na Rosněfť a Lukoil, evropští politici si oddechli. „Čekali jsme na to, doufejme, že to bude fungovat,“ zaznělo z Bruselu. A skutečně – podíl ruské ropy na dovozu do Evropské unie klesl ve druhém čtvrtletí 2025 na 4,1 %. Přinejmenším je to výrazný pokles oproti 27 % v roce 2022, tedy před zavedením sankcí.
Když Brusel tlačil na brzdu, Trump sáhl po kladivu
Evropská unie se od začátku ruské invaze na Ukrajinu snažila snížit závislost na ruských fosilních palivech. Plán REPowerEU, postupné embarga, sankce – všechno to fungovalo, ale pomalu. Některé členské státy hledaly výjimky, jiné se spoléhaly na ropovod Družba, který dál pumpoval surovinu do střední Evropy.
Trumpova administrativa však zvolila jinou cestu. Místo postupného utahování šroubků uvalila přímé sankce na klíčové hráče – Rosněfť a Lukoil – a pohrozila sekundárními sankcemi proti zahraničním finančním institucím, které by s nimi obchodovaly. „Dosud nejzásadnější krok USA ke zničení ruského ‚ropného bankomatu‘,“ komentoval poslední události jeden z analytiků.
A výsledek? Evropské země a společnosti, které ještě nedávno hledaly skuliny v sankčních režimech, najednou přehodnotily své energetické transakce. Nikdo nechce riskovat americké sankce. Trumpovo kladivo funguje tam, kde bruselská diplomacie naráží na odpor.
Česko jako příklad úspěšné diverzifikace
Česká republika se stala jedním z nejviditelnějších příkladů úspěšného odpoutání se od ruské ropy. Díky projektu TAL-PLUS, který rozšířil kapacitu ropovodu z italského Terstu, je od jara zásobována výhradně ze západu. Ropovod Družba, který desetiletí pumpoval ruskou ropu do rafinérií v Litvínově a Kralupech, už není potřeba.
„Podařilo se přesměrovat toky nejen u ropy, ale i u plynu, což je pro Česko strategický úspěch,“ zaznělo z vládních kruhů. A není to jen Česko – Polsko přestalo odebírat ruskou ropu severní větví Družby už na začátku roku 2023, Německo následovalo.
Evropa našla alternativy: Spojené státy se v roce 2024 staly největším dodavatelem ropy do EU s podílem přes 16 %, následuje Norsko a Kazachstán. Rusko mezitím přesměrovává své exporty do Asie – především do Číny a Indie.
Paradox Trumpovy politiky
Ironie celé situace je zřejmá. Donald Trump, který nikdy nebyl velkým zastáncem multilaterálních sankcí ani koordinovaného postupu s Evropou, dokázal to, co Brusel nedokázal: definitivně zlomit ruský vliv na evropském energetickém trhu. A to ne proto, že by mu šlo primárně o Evropu – ale proto, že jeho tvrdá linie prostě funguje. „S Donaldem Trumpem si opravdu nemůžete být jistí vůbec ničím,“ řekl jeden z evropských diplomatů. Možná právě v tom tkví síla jeho přístupu: nepředvídatelnost a ochota jít až na hranu.
A co když poslední události ukazují, že Evropa potřebovala amerického prezidenta víc, než si chtěla přiznat?
Zdroj info: europa.eu, politico.eu, state.gov, theguardian.com
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
