Říjnová čísla z eurozóny přinesla příjemné překvapení. Podnikatelská aktivita v zemích platících eurem dosáhla 17 – ti měsíčního maxima, když souhrnný index nákupních manažerů (PMI) vyskočil na 52,2 bodu z předchozích 51,2 bodu. Desátý měsíc růstu v řadě naznačuje, že evropská ekonomika možná konečně nachází stabilnější půdu pod nohama. Jenže jak už to v Evropě bývá – ďábel se skrývá v detailech.
Služby táhnou, průmysl stagnuje
Hlavním tahounem říjnového růstu se stal sektor služeb, zatímco zpracovatelský průmysl zůstal v podstatě na místě. Tato nerovnováha není nijak nová – evropský průmysl se už delší dobu potýká s vysokými energetickými náklady, slabou poptávkou a strukturálními problémy. Oproti tomu služby, které tvoří stále větší část ekonomiky eurozóny, vykazují překvapivou odolnost.
Co z toho plyne? Ekonomika eurozóny se mění. Tradiční průmyslová základna ustupuje do pozadí a její místo zaujímají služby. To může být v dlouhodobém horizontu problém, zejména pro země jako Německo, které si na své průmyslové síle vybudovaly celou poválečnou prosperitu.
Německo versus Francie: Příběh dvou rychlostí
Zajímavější než samotná čísla je jejich geografické rozložení. Německo, dlouhodobě považované za nemocného muže Evropy, zaznamenalo nejsilnější růst soukromého sektoru za téměř dva a půl roku. Solidní nárůst produkce v největší ekonomice eurozóny je bezpochyby dobrou zprávou. Na druhé straně spektra stojí Francie, která vykázala čtrnáctý po sobě jdoucí měsíční pokles produkce. Zrychlující se propad aktivity, tažený poklesem poptávky a nestabilním politickým klimatem, dělá z Francie stále výraznější brzdu celé eurozóny. Španělsko se přidalo k zemím s robustním růstem, což ukazuje, že oživení není jen německou záležitostí. Přesto platí, že rozdíly mezi členskými státy zůstávají markantní a představují jednu z klíčových výzev pro budoucnost společné měny.
Opatrný optimismus s velkým „ale“
Říjnová data skutečně naznačují, že by ekonomika eurozóny mohla na začátku čtvrtého čtvrtletí trochu oživit. Evropská komise předpovídá pro rok 2025 růst HDP o 0,9 procenta, Mezinárodní měnový fond je o něco optimističtější s prognózou 1,2 procenta. Obě čísla však zůstávají skromná a daleko od dynamiky, kterou by si evropská ekonomika zasloužila.
Přetrvávají totiž významná rizika. Geopolitické napětí, nejistota ohledně měnové politiky a rostoucí napětí v mezinárodním obchodě mohou rychle zchladit jakýkoliv optimismus. Eurozóna sice vykazuje známky stabilizace, ale cesta k robustnímu růstu zůstává nejistá.
Když největší ekonomika bloku konečně roste a index PMI překonává očekávání, měli bychom slavit. Jenže když se podíváme na strukturální problémy – stagnující průmysl, francouzský propad, skromné prognózy růstu – zjistíme, že eurozóna spíš přežívá, než aby skutečně prosperovala.
Zdroj info: europa.eu, tradingeconomics.com, euractiv.com
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
